Římskokatolická farnost Dolní Benešov

NAD PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮ

Milí čtenáři, rád bych poděkoval za příspěvek nebo příspěvky, kterými chcete obohatit náš zpravodaj Nedělníček, ať už jste zdejší nebo přespolní. Velmi si toho vážíme! Možná tyto řádky mohou inspirovat nebo pomoci někomu z vás, když váháte napsat svou zkušenost nebo váš prožitek k rozšíření obzoru druhých. Zkuste to…                                                                            PKF

ZAMYŠLENÍ

Již několik měsíců mám možnost trávit více času v Červené kapli, ať již při úklidu či přípravě květin nebo při odemykání před pravidelným konáním mší svatých. Několikrát se mi tak stalo, že se náhodní kolemjdoucí zastavili a nahlédli do otevřené kaple, mnozí byli velmi potěšeni, protože jak sami říkali, často kolem kaple projíždíme, ale nikdy jsme nebyli uvnitř. I pro mě jsou tato letmá setkání potěšením. To poslední se uskutečnilo v týdnu po Velikonocích a donutilo mě k zamyšlení….

V sobotu před pravidelnou mší svatou s nedělní platností jsem se rozhodla, že půjdu kapli odemknout dříve než obvykle. Chtěla jsem jednak využít teplého jarního počasí a vpustit do prostor kaple svěží jarní vzduch a také se ve chvíli ticha zastavit a pomodlit. Sotva jsem se usadila v zadní lavici, uslyšela jsem zvláštní ťukání, které se blížilo. Po otočení jsem zjistila, že do kaple vstoupil mladý muž, sportovec, v moderním cyklistickém oblečení, jehož sportovní obuv vydávala ten ťukavý zvuk. Pozdravil mě, požehnal se a poklekl. Po krátké chvíli tiché modlitby poděkoval a odešel. Řeknete si, že je to banální příběh, ale mě velmi potěšilo, že se stále najdou mladí lidé, kterým stojí za to, věnovat chvíli svého času modlitbě a Bohu. Mladého muže jsem viděla poprvé v životě a tak  mě napadlo, kolik mladých lidí z našeho města zavítá do kostela na mši svatou nebo třeba jen tak….

Jsem optimista a tak věřím, že děti a mladí lidé nebudou i nadále v našich kostelích chybět, že jim my rodiče, prarodiče a ostatní budeme dobrým příkladem a budeme je podporovat.

Ráda bych také poděkovala mladým lidem, kteří se zapojili do slavení Velikonoční liturgie a to:

• Vojtěchovi Kolářovi za to, že jeho zvučný hlas, ať již při zpěvu nebo při čtení ozvláštnil obřady a mše svaté velikonočního tridua. Velkopáteční pašije byly velkým duchovním prožitkem jistě nejen pro mne, protože v kostele by bylo slyšet spadnout špendlík! Velmi děkujeme!
• Naší schole za to, že jejich hlasy dokáží vyloudit na našich tvářích úsměv a někdy také vehnat slzy do očí! Holky a kluci, krásně Vám to ladí, děkujeme!
• Ministrantům za to, že se i ve stále  snižujícím počtu  snaží udržet dlouholeté tradice, že i když ani přes povolané posily z rodné farnosti našeho pana děkana vzhledem k špatnému počasí nezvládli potěšit všechny, kteří na jejich klepáče čekali, tak to nevzdali! Za jejich snahu, aby i přes únavu byli oporou otce Pavla u oltáře a byli důstojnou součástí liturgie! Děkujeme!

Dovolte mi prosím závěrem obrátit se na rodiče z naší farnosti, prosím nebraňte svým dětem v ministrování a podpořte je! Naučí se tam mnoho dobrých věcí, které se jim budou hodit i v běžném životě: zodpovědnost, poctivost, ochota druhým pomáhat, umět přiznat chybu a v neposlední řadě také vztah k Bohu.

MH