Římskokatolická farnost Dolní Benešov

CO SE TI STALO?

Tuto otázku jste v životě už určitě dostali. Třeba jako dítě nebo později. Mohla zaznít například z úst maminky, když uviděla plačící dítě, ať už vlastní nebo třeba i cizí. A ten malý človíček, vzlykaje, popisoval nesouvisle svůj pád, své dětské trápení. Pak přišlo pohlazení mámy nebo její náruč a už bylo skoro po bolesti.

Možná později jsme někdy „zatloukali“, když výše uvedená otázka na naši adresu zazněla a nám bylo hanba nebo trapně něco popisovat, takže: „Ále nic, to je dobrý.“

Mně se takto zeptal asi v polovině července 1997 pan farář, se kterým jsem dva roky sloužil coby kaplan větší městské farnosti. Bylo to v neděli kolem poledne, přesněji řečeno před polednem, když jsem se na faru vrátil po odsloužení dvou nebo tří mší svatých. Poznal, že se se mnou něco děje. No nic, zatloukat nebudu. Tak jsme si sedli ke stolu a já mu popsal, jak po té poslední mši přišla za mnou do zákristie lehce starší paní a že se mnou potřebuje něco probrat. Tak jsme šli kousek stranou od ministrantů a paní kostelnice a dáma říká: „Pane kaplane, přišla jsem vám vyjádřit velkou nespokojenost s vaší promluvou, protože jste se ani půl slovem nezmínil o aktuálním dění, které postihlo velké množství lidí při katastrofálních povodních!“ Asi jsem lehce zbledl, možná se mi roztřásly ruce a v hrdle bylo sucho víc, než na Sahaře. Jako mladičký kněz jsem byl spíše nastaven na pochvalu nebo možná někdy i lehoučké pochlebování. Ale kritika? To bylo novum.

Pan farář se lehce usmál, podíval se na mě a říká: „Měl ses jí zeptat, jestli měla ve svém bytě rozlitý alespoň jeden nebo dva kýble vody. To by pak neprudila.“ Teď jsem se zase usmál já.

Uteklo dvacet sedm let. A voda přišla znovu a někde možná ještě silněji. A my jsme viděli spoustu záběrů a fotografií postižených lidí a míst, až z toho mohlo být někomu nedobře. A zase jsem o tom v promluvě nehovořil. Proč? Možná nevím, jak. Ale za co jsem vděčný? Že jste promluvili VY, vážení farníci. Například při mimořádně vyhlášené sbírce na konci září nebo tím, jak mnozí bez řečí vyjeli do postižených oblastí prostě pomoci.

DÍKY. To je pravá promluva nebo kázání.

P. Pavel Kuchař, farář 

 POZVÁNKY A INZERÁTY

PROŽILI JSME

RESTAURÁTORSKÉ PRÁCE SKONČILY

Práce restaurátorů v kostele sv. Martina jsou zdárně u konce. Děkujeme všem, kteří se jakkoli zapojili do demontáže lešení a úklidu v tomto týdnu. 

více fotografií zde:

https://farnost-dolni-benesov.estranky.cz/fotoalbum/rok-2024/kostel-sv.-martina---konec-restauratorskych-praci-15.11.2024/

(foto V. Dudová, 15.11.2024)

KRMÁŠ, SLAVNOST SV. MATINA, BISKUPA

V neděli 10. listopadu jsme v Dolním Benešově prožili KRMÁŠ. 

Krmáš, nebo také posvícení, byl vždy významnou událostí našeho města. Připomíná nám vysvěcení místního kostela, který nese jméno velkého světce sv. Martina. Vysvěcení je vždy slavnostním obřadem, a lidé si pak každoročně připomínají tento den velkou hostinou. Na sv. Martina bývají tyto oslavy ještě velkolepější. 

více fotografií zde:

https://farnost-dolni-benesov.estranky.cz/fotoalbum/rok-2024/krmas---10.11.2024/

(foto V. Dudová, 10.11.2024)  

DEN FARNÍCH MÉDIÍ NA BISKUPSTVÍ

 V sobotu se uskutečnil první tzv. Den farních médií na biskupství v Ostravě. Byli na něj pozváni všichni, kdo se ve svých farnostech starají o webové stránky, sociální sítě nebo časopisy. Hlavními hosty, kteří předávali své zkušenosti byli šéfredaktorka Katolického týdeníku Kateřina Koubová, z tiskového odboru ČBK Kateřina Obvodyová a specialista na webové stránky a komunikační kanály ve farnosti Lukáš Pavelec. (foto a text: Miriam Šumníková a Roman Polách - člověk a víra)

HUBERTSKÁ MŠE SVATÁ V ZÁBŘEHU

V neděli 3. 11. 2024 jsme v kostele sv. Urbana prožili mši svatou, obětovanou za živé a zemřelé myslivce ze Zábřehu. 

TV NOE SERIÁL "VYVOLENÍ - THE CHOSEN" od 31. 8. 2024 třetí série seriálu