SPODEK BOTY

(Pane faráři, tak ven s tím…)

Milí farníci,

počátkem června tohoto roku jsem ve farnosti pár dní nebyl. Tato informace není ničím novým, protože během roku to občas dělám. Únorové lyžařské výcviky s osmáky naší Základní školy, červencový týden na kurzu Manželských setkání na Velehradě, občas zářijová týdenní dovolená a ještě týden služební činnosti – tzv. exercicií – duchovních cvičení na nějakém místě, k tomu uzpůsobeném.

Letos je toho o něco více. Na mou červnovou nepřítomnost jsem upozornil dvě neděle předem v ohláškách s tím, že na návštěvu partnerského městečka Santa Maria del Cedro v Kalábrii (jižní Itálie) jede výprava vedení města – celé zastupitelstvo se zástupci některých organizací v Dolním Benešově, a že italská strana vznesla požadavek na přítomnost místního duchovního. Proto jsem byl osloven a na nabídku jsem souhlasně kývl.

            První večer v partnerském městě před večeří se stalo následující:

Starosta našeho města vyzval všechny členy naší delegace ke ztišení a řekl: „Vážení přátelé, chci využít tuto chvíli k tomu, abych popřál vše nejlepší našemu panu faráři, který zanedlouho oslaví třicet let kněžské služby. Tento pobyt s námi tady v Itálii v partnerském městě vám dáváme jako dárek k tomuto výročí.“ A pak jsme si přiťukli skleničkou šumivého vína. Pro mě to bylo v tu chvíli velké překvapení. Zároveň jsem si v duchu říkal, zda mě tam ti Italové chtěli nebo ne J?

            V každém případě chci touto cestou poděkovat vedení našeho města za tento veliký dar. A musím přiznat, že největší hodnotou tohoto pobytu pro mě bylo být s lidmi, které od vidění znám, ale společné dny na jihu „Italské boty“ byly vzácným časem ke vzájemnému bližšímu poznání.

PKF