PODĚKOVÁNÍ

Dobrý den, jmenuji se Lenka Lischková a chtěla bych moc poděkovat Vám všem, kteří jste si dali tu práci a přinesli do kostela zbytky svíček. A vím, že to není jen tak, vzít sáček, projít dům nebo byt, vyštrachat ze zadního šuplíku svíčky, nachystat na viditelné místo a v neděli to nezapomenout vzít s sebou na mši sv. Stojí to něco málo práce. Ono by bylo jednodušší otevřít odpadkový koš a bylo by hned uklizeno. Ale to my lidi z Prajzské – naštěstí- nemáme v genech. U nás platí: to je škoda, ještě se to může hodit. Tak teď přišla doba, kdy se to hodí, dokonce moc…

Než Vám řeknu k čemu a jak, tak bych se chtěla, jen krátce, zmínit o své babičce. Pocházela od Raciborza, a jako mladá děvuška zažila spolu s maminkou a sourozenci vyhnání z domu vojáky před bitvou. Neměli kam jít, utíkali přes Háj, kde se opovážili zaklepat na vrata jakéhosi domu. A nejenže té vystrašené a vyčerpané rodině nedovolili přespat ve stáji, ale ani jim nepodali trochu vody a hnali je pryč. Ti lidé možná měli strach, možná sami neměli o co se podělit, možná měli špatné zkušenosti. Bůh ví.

Bohužel, zase je blízko válka, vojáci sedí v zákopech i v bahně i zimě a za sebou mají rodiče, manželky, děti. V mnoha ohledech je to stejné, jak nám to každému z nás vyprávěl opa, onkel, tata, oma. Každý z nás má na válku na Ukrajině jakýsi názor, ale ať je jakýkoliv, obyčejným vojákům v zákopech, matkám a dětem, kterým doma nejde elektrika, můžeme malinko, malinko pomoci. Skauti na různých místech vyrábějí ze sesbíraných zbytků svíček a vosku zákopové svíce, které se pak rozdávají rodinám bez energie, vojákům do zákopů. Ty svíčky vydrží hořet třeba i několik hodin. Zahřejí menší prostor, dá se na nich ohřát jídlo, dávají světlo a snad i špetku naděje.

Sesbíraný vosk jsme posílali do farnosti Praha Lhotka, ale teď už ho můžeme odvážet skautům do Ostravy. Tam z něj vyrobí již zmíněné zákopové svíčky, které se posílají na Ukrajinu. Více podrobností je na  Adoptujsi.cz  Středisku humanitární pomoci a rozvojové spolupráce Diecézní charity ostravsko-opavské. Vosk se sbírá celoročně a od dubna začnou dobrovolníci i v Ostravě vyrábět maskovací sítě.

Někdo cítí solidaritu s nepříliš vzdálenými těžce zkoušenými lidmi, někdo si doma trošku uklidí a přinese vosk do kostela, někdo se modlí za mír a pokoj. Všechno se počítá, protože:

 „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ 

                                                                                              LL