Římskokatolická farnost Dolní Benešov

Víme, že první pátky v měsíci jsou zasvěceny Nejsvětějšímu Srdci Pána Ježíše. Ale víme proč?

V druhé polovině XVII. století se Pán Ježíš zjevil francouzské mystičce Markétě Marii Alacoque a předal ji poselství, které v našem životě víry může mnohé změnit. Této světici, sestře kláštera Navštívení v Paray-le-Monial, Ježíš ukázal své srdce a řekl: „Toto je srdce, které tak milovalo lidi, že jim dalo vše, co mělo.“  Zároveň jí ale tlumočil svou stížnost - stěžoval si na nevděk lidí, kteří na Jeho nekonečnou lásku odpovídají chladem a nezájmem nebo dokonce neúctou.

Jinak řečeno - je mnoho lidí, kteří, přestože mají víru, nechápou význam Kristovy lásky. Nechápou, že sám lidský život není nic jiného než láska. Nechápou zvláště to, že Kristova přítomnost v Nejsvětější Svátosti je vrcholem lásky, a že na světě není nic důležitějšího než milovat Ježíše v Eucharistii, přijímat Ho a uctívat.

Během zjevení se pak Kristus obrací na Markétu s otázkou: „Chceš alespoň ty patřit mezi mé přátele, chceš mi udělat radost a dát mi náhradou za nevděk lidí své přátelství?“ Poselství, které se šíří z Paray-le-Monial, je tedy výzvou k přátelství s Bohem, k přátelství s Kristem. Kristus se stal člověkem - a lidé potřebují lásku a přátelství druhých lidí. I On přijal skutečnost, že bude potřebovat své přátele. V Getsemanské zahradě názorně vidíme, že Mu Jeho přátele nebyli takovou oporou, jakou by právě v té chvíli potřeboval.

Tak jako kdysi oslovil Markétu Marii, ptá se nás všech, jestli stojíme o Jeho přátelství. Je to naléhavá výzva zaznívající z Paray-le-Monial. Chceme i my být Kristovými přáteli?

Během setkání Pán Ježíš předal sestře Markétě Marii sliby nasměrované ke ctitelům Jeho Srdce. Byly popsané v dopisech.

Už po její smrti rozptýlené informace byly sebrány a sestaveny ve známých 12 slibů:

1. Budu je těšit ve všech jejich útrapách a protivenstvích.

2. Budu žehnat všem jejich pracím a podnikům.

3. Dám jim všechny milosti potřebné jejich stavu.

4. Budu jejich bezpečným útočištěm v životě, ale zvlášť v hodině smrti.

5. Hříšníci naleznou v mém Srdci pramen a nekonečné moře milosrdenství.

6. Duše vlažné se stanou horlivými.

7. Horliví se brzy povznesou k velké dokonalosti.

8. Kněžím dám milost, že přivedou k pokání i nejzatvrzelejší hříšníky.

9. Rodinám, v nichž se bude mé Srdce uctívat, dám pokoj a mír.

10. Budu žehnat domům, v nichž bude vystaven a ctěn obraz mého Srdce.

11. Jména těch, kteří tuto úctu rozšiřují, budou navždy v mém Srdci.

12. Těm, kteří po devět měsíců každý první pátek půjdou k Svatému Přijímání, dám milost, že vytrvají v kajícnosti až do konce a nezemřou ve stavu nemilosti. Mé Srdce jim bude bezpečným útočištěm.

Zaslíbení, především poslední z nich, nelze chápat jako pověru či jako laciný recept, jak „spolehlivě dosáhnout nebe“. Máme je chápat a vykládat na základě Písma svatého a učení církve. Zaslíbení jsou součástí božské pedagogiky: Ježíš chce tímto způsobem k sobě přitahovat lidská srdce. To, co Pán žádá, je naše láska, celý náš život, naše předsevzetí k hlubokému křesťanskému životu.

Pozice Církve

                Apoštolský Stolec teprve po přísných a důkladných vyšetřeních dovolil slavení svátku a také uctívání obrazů Ježíšova Srdce v dnes všedně přijatých formách. Podruhé Církev nepřímo potvrdila zjevení, která obdržela sv. Markéta Marie Alacoque, když po přísném procesu vyzvedla ji ke slávě oltářů. Její beatifikace se uskutečnila v roce 1864 a kanonizace v roce 1920. Prvním z papežů, který potvrdil pobožnost k Srdci Pána Ježíše a také svátek některých diecézí a řádů, byl Klement XIII. Udělal to v roce 1765 – tedy skoro 100 let po zjeveních. Rozhodujícím však v této věci bylo memorandum polských biskupů poslané papežovi v roce 1765. Memorandum udává nejprve historický vývoj kultu, následně dokazuje hluboce jeho správnost a dobra, která vyplývají z té pobožnosti. Papež Pius IX. v roce 1856 rozšířil svátek Srdce Pána Ježíše na celou Církev. Lev XIII. 31. prosince 1899 odevzdal péčí Ježíšova Srdce celou Církev a lidský rod.

                Pobožnost k Srdci Ježíše klade rovněž závazky. Člověk by neměl zneužívat dobroty Božího Srdce. Měl by k tomuto Srdci mít neomezenou důvěru. Proto nejen, že může, ale měl by se utíkat k tomuto Srdci ve všech svých potřebách. Neměl by zraňovat tohoto Srdce novými hříchy. Avšak když nás lidská slabost požene nově do bahna hříchu a otroctví satana, máme právo vždycky důvěřovat Božímu milosrdenství, které je připraveno přijít k nám s pomocí a vysvobodit nás.

Jak obnovit a uzdravit rodinu?

Podle Patera Matea jeden z nejjistějších a nejrychlejších prostředků je intronizace (povýšení na trůn) Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v rodině. Je to něco nového? Nikoliv, něco starého. Americký vynález? Ne je to „vynález“, který pochází z Palestiny, božský vynález, vynález z Betléma a z Nazareta a z Golgoty!

Tak jako má být autorita Kristova uznána celou společností, tak má být také vyznávána jednotlivými rodinami. Těžko bude společnost jako celek uznávat Krista za Krále, nebudou-li mu zasvěceny rodiny, ze kterých se společnost skládá.

Ježíš na trůně rodiny! To jsou slova o panování Ježíšova ducha nad jinými duchy! Ježíš král! On sám to řekl: Já jsem král. K tomu jsem přišel na svět. Cíl intronizace Ježíšovy je Ježíšovo panování. Jeho samovláda. Kristus nemůže strpět, aby satan seděl s ním na trůně jako spoluvládce. Na trůně je místo jen pro jednoho! Kristus je buď vším, nebo ničím.

Ježíš na trůně rodiny! Odtud vychází pozvolná, ale dokonalá přeměna celého rodinného života. Jedna modla po druhé se vynese ven z domu, protože se tam už nehodí. Stěny jsou čistší. Knihovna se vyčistí. Na rodinném stole se už neobjeví proticírkevní časopis. Zmizí přepjatý luxus a vyhledávání nemírných zábav. Není tu už slyšet nadávek a klení. Práce je bohoslužba. Celý dům jako ostrůvek pokoje! Obraz Srdce Ježíšova se stal reformátorem rodinného života.

A to ještě není všechno. Malá společnost rodiny připravuje Spasiteli také veřejnou intronizaci. Božské Srdce Ježíšovo provozuje dobyvačnou, výbojnou politiku. Chce se vydat na ulici. Chce obnovit celý veřejný život. Když se stalo reformátorem rodiny, chce být také reformátorem lidské společnosti. Pravdou se má stát prosba Otčenáše: Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Posvěť se jméno Tvé.

Kdo v rodině zařídí intronizaci Srdce Ježíšova, ten vezme věc lidské společnosti sám do ruky. Stane se dobrodincem lidstva.

Kdo v některé rodině Božského Srdce poznal Krista, ten nemůže zůstat němým; musí mluvit o svém velikém štěstí. Také je chce jiným zprostředkovat. Stane se apoštolem.

čerp. ze stránek www.pallotini-pastorace.cz: http://www.pallotini-pastorace.cz/prvni-patky