CHLÉB, PŘÁTELSTVÍ A CESTA OD ZRNKA K BOŽÍMU DARU

Pekárna. Místo, kde se rodí vůně a teplo domova. Místo, kde se obyčejné zrnko obilí promění v něco tak základního a posvátného, jako je chléb. Tento zázrak, jenž denně bereme za samozřejmost, se stal středobodem neobyčejného výletu tří přátel, kteří si chtěli připomenout, jaká je vlastně cesta od pole až na stůl.

V Dolním Benešově a jeho okolí je jen málo lidí, kteří neznají trojici, jež pojí hluboké, dlouholeté kamarádství: bývalého majitele pekárny a dlouholetého pekaře pana Obrusníka, duchovního správce v Dolním Benešově pana faráře Kuchaře a bývalého starostu pana Štefka. A právě pan Obrusník, jakožto pekař tělem i duší, přišel s nápadem na výlet, který měl pro jeho kamarády nevšední symboliku.

„Nikdy jste nebyli v mlýně ani velké pekárně, tak pojďme,“ vyzval své kamarády a jejich odpověď byla okamžité „ano“. Cílem jejich cesty se stal Mlýn Herber v Opavě-Palhanci a následně pekárna pana Knappeho v Opavě, dlouholetého kamaráda pana Obrusníka.

Zrnko, voda a příběh mlýna.

V Mlýně Herber je přivítal spolumajitel, pan Aleš Ressler, který jim s nadšením a odborností vyprávěl o historii mlýna i o složitém procesu výroby mouky. Bylo to pro ně pohlazení po duši a cenná lekce zároveň.

Obzvláště silným momentem byl příběh loňské povodně, která mlýn v září minulého roku těžce zasáhla. Pan Ressler popisoval nejenom ničivou sílu živlu, ale také obrovskou vlnu solidarity a odhodlání, která jim pomohla mlýn opět postavit na nohy.

Proměna v Boží dar.

Z mlýna plného mouky a příběhů se trojice kamarádů přesunula do pekárny pana Knappeho, kde se z mouky a dalších surovin peče chléb a pečivo. Pan Martin Knappe, s nímž pana Obrusníka pojí mnohaleté profesní pouto, jim ukázal každý kout své pekárny a vysvětlil tajemství výroby kvalitního chleba a pečiva. Vidět na vlastní oči, jak se z mouky, vody, soli a kvásku stvoří Boží dar, bylo pro všechny neskutečným zážitkem.

Na závěr celého setkání otec Kuchař udělil pekárně pana Knappeho a jejím zaměstnancům požehnání. Tento jednoduchý, ale silný akt jen utvrdil, jak je důležité si vážit věcí, které bereme za samozřejmé. Připomněl, že chléb není jen obyčejný pokrm, ale symbol práce, lásky

a Božího požehnání. Stejně jako přátelství, i on potřebuje svůj čas, aby uzrál, vzešel a byl nám pokrmem pro tělo i pohlazením pro duši.

AO+KH