Denár na den bude stačit …
NAD PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮ
Milí čtenáři, rád bych poděkoval za příspěvek nebo příspěvky, kterými chcete obohatit náš zpravodaj Nedělníček, ať už jste zdejší nebo přespolní. Velmi si toho vážíme! Možná tyto řádky mohou inspirovat nebo pomoci někomu z vás, když váháte napsat svou zkušenost nebo váš prožitek k rozšíření obzoru druhých. Zkuste to… PKF
Denár na den bude stačit …
Denarius bylo stříbrné starořímské platidlo, které platilo v období římského císařství – jeho název je odvozen z lat. Dena (deset), protože denár se dělil na 10 měděných mincí.
Pán Ježíš často hovořil ke svým učedníkům (no a takto hovoří i k nám) v tzv. podobenstvích.
Jedním z nich je i podobenství o Nebeském království, kde hospodář najímá na svou vinici dělníky a „smluví” s nimi mzdu – „denár na den“. Toto podobenství popisuje, jak tento hospodář i v průběhu dne najímá další a další dělníky, kteří stojí nečinně „na trhu” a nemají takříkajíc „do čeho píchnout”. Dokonce i hodinu před koncem večera (v našem případě je večer po 18. hodině) pán najímá další dělníky, kteří ve skutečnosti pracují jenom tu jednu hodinu. Po skončení práce Pán řekl svému správci „zavolej dělníky a vyplať jim mzdu“, začni od toho posledního k prvnímu. Podle dohody tak všichni dostávají i smluvenou mzdu – „Denár “.
V tomto momentě se mnohým z nás bude toto „ocenění” zdát jako velice nespravedlivé, tak jak se zajisté zdálo nespravedlivé i našim dělníkům na vinici a to zejména těm prvním, kteří nastoupili hned ráno a jak píše písmo „nesli tíhu dne i horko”.
Těžké to podobenství!
Měl dát hospodář pozdním dělníkům méně nebo dřívějším dělníkům více? Všem dal poctivou denní mzdu a ve svém milosrdenství odměnil všechny stejně. Zde je však něco co nám „všeobecně vadí“ a tím nás vzdaluje od našeho Pána … to něco je závist.
Závist je pravděpodobně „nejjedovatějším” ze smrtelných hříchů. Nejenže závistivci nesnášejí ostatní pro to, co tito mají, ale nesnášejí zároveň sami sebe za to, že to nemají.
A hospodář z našeho podobenství na „závistivce” reaguje slovy – Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?
Každý z nás je spolupracovníkem na Boží vinici. Každý si může být jistý, že Bůh s námi bude jednat nejen spravedlivě, ale také velkoryse. Majitel vinice odměnil všechny dělníky stejně a to je „Velká věc“ i pro nás. Neobracejme proto svou pozornost v životě na to, co mají ostatní a na to, co mi ještě chybí, ale dívejme se, co je v našem životě dobré a za co můžeme děkovat. No a pak nám bude i ten jediný získaný denár úplně stačit … nebo Ne?
MP
PKF
