Jdi na obsah Jdi na menu

Eucharistická hodina

21. 9. 2024

Eucharistická hodina

U příležitosti diecézního eucharistického kongresu dne 16. května 2015 založil olomoucký arcibiskup Jan Graubner společenství adorátorů olomoucké arcidiecéze nazvané „Eucharistická hodina“. Přihlásit se do něj může každý diecezán – laik i duchovní, dospě­lý i dítě – nejlépe prostřednictvím své farnosti. Přinášíme plné znění dekretu, který shrnuje zásady tohoto společenství, a také přihlašovací formulář.

Každý přihlášený obdrží členskou knížku, na pokrytí nákladů spojených s jejím pořízením jsou členové žádáni o jednorázový dar sto korun. Dar je možné odevzdat při převzetí knížky.

DEKRET
Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský, v roce dvacátého výročí návštěvy svatého papeže Jana Pavla II. v Olomouci a svatořečení diecézního kněze Jana Sarkandra, v den arcidiecézního eucharistického kongresu, který je součástí kongresu národního, ve snaze prodloužit mimořádnou slavnost do běžného života věřících a přispět k dlouhodobému a pravidelnému prohlubování osobního vztahu věřících k Pánu Ježíši, vyhlašuje založení společenství adorátorů Arcidiecéze olomoucké, nazvané Eucharistická hodina.
 
Eucharistická hodina

1. je duchovní společenství věřících. Členství vzniká zapsáním do matriky členů, která je vedena na arcibiskupství. Každý přijatý obdrží členskou knížku. Společenství nemá právní subjektivitu. Pokud člen zemře, prosíme pozůstalé, aby jeho úmrtí oznámili na Arcibiskupství olomoucké.

2. Společenství navazuje na historická sdružení a eucharistická bratrstva, která v některých farnostech existovala už v barokní době, dokonce i jako členské organizace světového Eucharistického arcibratrstva, jako například v Olomouci u sv. Mořice z roku 1677. Arcidiecézní bratrstvo (Jednota) vzniklo roku 1870. V roce 1918 bylo bratrstvo ve více než třech stech farností. Do dneška žije například v Nivnici. (Poprvé na světě bylo ustavičné klanění zavedeno v roce 1226 Ludvíkem VIII. v Avignonu ve Francii.)

3. Členové společenství se snaží prožít půl hodiny s Pánem Ježíšem u svatostánku každý týden, minimálně však jednou za měsíc. Žádné konkrétní modlitby nejsou závazné. Členská knížka nabízí několik adoračních pobožností a jednotlivých modliteb, z nichž si může každý vybrat. Stejně tak může číst úryvky z Písma, zvláště z evangelií, a rozjímat o nich, nebo se modlit vlastními slovy, či jen mlčky prožívat Boží blízkost, hledět na Ježíše skrytého ve svátosti oltářní a vědět, že on se dívá na nás.

4. Členové se snaží růst v osobním přátelství s Pánem Ježíšem. Těší se na důvěrné chvíle s ním v modlitbě, ale myslí na něj i přes den při své práci. Snaží se mu líbit celým svým životem. Protože Eucharistie uchovávaná ve svatostánku je plodem nejsvětější oběti mše svaté, snaží se podle svých možností být na mši svaté častěji, než je povinné.

5. Aby jejich láska nebyla planým citem, snaží se sloužit Pánu Ježíši v potřebných se stejnou láskou, s jakou klečí u svatostánku. Když svatý Petr třikrát vyznal Pánu Ježíši: miluji tě, vždy ho Pán poslal pást své ovce. Chtěl, aby svou lásku ukázal činy. Blahoslavená Tereza z Kalkaty říkávala, že její řád je kontemplativní, protože po ranní chvíli s Ježíšem v modlitbě celý den slouží Kristu v nemocných, které ošetřují. Členská služba Ježíši v potřebných začíná doma péčí o děti, nemocné či staré, může se rozvíjet v dobrovolnické službě charity či farnosti, může to být i péče o kostel. Jde o to, aby tato služba byla opravdovým a vědomým projevem lásky k Ježíši. Členové se snaží aspoň o půl hodiny takové služby za týden.

6. Za každou půl hodinu adorace před svatostánkem (výstav není podmínkou) může získat plnomocné odpustky pro sebe nebo pro duše v očistci, pokud je v milosti posvěcující, byl ten den u svatého přijímání, aspoň v té chvíli nemá zálibu v žádném hříchu, ani lehkém, a přidá jakoukoliv modlitbu na úmysl Svatého otce. Aspoň jednou měsíčně přistupuje ke svátosti smíření.

7. Nemocní, kteří nemohou do kostela, mohou plnit členskou povinnost adorace a získávat stejné milosti, pokud se snaží adorovat aspoň na dálku, ze svého lůžka.

8. Společenství považuje za své hlavní svátky Slavnost Těla a Krve Páně, adorační den prožívaný v každé farnosti jednou za rok a bdění s Pánem v Getsemanské zahradě na Zelený čtvrtek po obřadech a u Božího hrobu na Velký pátek a Bílou sobotu.

9. Arcibiskup olomoucký nebo pověřený sekretář sdružení slouží začátkem každého měsíce mši svatou za živé a zemřelé členy. Také členové se modlí za sebe navzájem i za zemřelé členy.

10. Je-li ve farnosti více členů, snaží se o společné klanění, nebo si rozdělují služby tak, aby mohl být kostel častěji otevřený pro další věřící. V takovém případě si mohou zvolit vedoucí(ho) své skupiny. Volbu opakují každý rok.

11. Duchovní společenství je svěřeno pod mocnou ochranu svatého Jana Sarkandra, který jako farář v Holešově s velkou vírou v Kristovu přítomnost v Eucharistii vyšel v čele svých věřících s monstrancí v ruce vstříc vojskům, která chtěla město zničit. Vojsko změnilo směr a město bylo uchráněno.

Kéž Pán Ježíš provází mimořádnou přízní a zvláštním požehnáním všechny, kteří na jeho pozvání k osobnímu přátelství odpoví velkoryse. Kéž shlédne na jejich víru, vyslyší jejich prosby a od naší diecéze i celé společnosti odvrátí všechny útoky zla, které ohrožují mír, lidské životy, mezilidské vztahy, duchovní i mravní prostředí, či křesťanskou víru. Kéž buduje Boží království v srdcích těch, kteří se mu otevírají. Kéž skrze ně přinese uzdravení do našich rodin.

V Olomouci 16. května 2015

Jan Graubner,
arcibiskup olomoucký,
metropolita moravský