Římskokatolická farnost Dolní Benešov

JEŠTĚ JEDEN POHLED NA ZVONY

Oslavili jsme  výročí svěcení zvonů v kostele sv. Martina a doufám, že vás budou zajímat i jiné drobnosti o zvonech.

Co je to zvon? Je to bicí hudební nástroj, který má tvar obráceného kalichu a je odlit ze zvláštní bronzové slitiny tzv. zvonoviny. K výrobě zvonů a určení jeho tónu je třeba znalostí slévárenství, matematiky fyziky, nauky o materiálech a hudební teorie. Je tvořen tělem zvonu a srdcem, které je zavěšeno uprostřed zvonu a je pohyblivé. Je zavěšeno na koženém pásu, zvaném bandalír, který je upevněn v uchu uvnitř zvonu. Výroba zvonů je prakticky rukodělná práce. Moderní techniku lze použít pouze při manipulaci s modely a odlitými zvony. Získané zkušenosti při výpočtu a konstrukci zvonového žebra dávají možnost odlití zvonů v požadovaných tónech. Zvony máme pohyblivé, obrácené a pevné. U nás máme zvony pohyblivé, jsou zavěšené na zvonové hlavě s pákou, na kterou je zavěšen provaz. Provazem se zvon rozhoupává a srdce uvnitř bije o jeho stěnu.

Zvony jsou nejčastěji používány v chrámech, klášterech, kostelích a kaplích.

Nejstarší zvony pocházejí již z třetího tisíciletí před Kristem. Nejstarší zvon  byl nalezen v městě Ninive, v Mezopotamii (papež František při návštěvě Iráku také navštívil Ninive).

Zvony se zavěšují většinou na věže, ale i na jiné objekty. V roce 1751 Marie Terezie vydala protipožární nařízení, které přikazovalo v každé obci zřídit zvoničku pro varování před požárem a různými živelnými pohromami.

Kostelní zvony dostávají i jména, hlavně podle svatých při jejich žehnání. Málokdo ví, že naše tři zvony slyšíme každý den, aniž si to uvědomujeme.

Největší zvon Martin odbijí každou půlhodiny čas. Zvon Marie nás zve k modlitbám ráno v poledne a večer a Josef nás zve k bohoslužbám.

   Nejkrásnější hlas je hlas zvonů. Zvon jako hudební nástroj je jeden z nejsložitějších idiofonů. Jeden zvon vydává asi 70-100 tónů, podle velikosti zvonu. Nejdůležitější je tón nárazový, potom spodní o oktávu níž, prima a následně kvinta, tercie a svrchní oktáva. Tóny slyšíme, ale nevnímáme. Je-li více zvonů, jsou obvykle laděny tak, aby tvořily akord. Obvykle jsou to malé a snížené tercie. U našich zvonů jsou to tóny: g1,b1 a c2, nejběžnější ladění bývá podle gregoriánského chorálu: TE DEUM. Týká se to i našeho ladění.

P.S.

Dovolil bych si opravit informaci ze zpravodaje o rozhoupávání zvonů. Provazy byly spuštěny z věže kostela do vchodu zvonice, ne za varhany. Zvonilo se tedy přímo u vchodových dveří. Za varhanami stál věžní hodinový stroj, odkud se ovládaly a natahovaly věžní hodiny.

RP