Krásná Sapientia

            Jistý příběh vypráví o krásné dívce Sapientii, která žila na okraji pouště. Byl o ní veliký zájem mezi ženichy. Ona měla ovšem jednu podmínku. Za muže si vezme jenom toho, kdo jí postaví na poušti dům.

            Každý, kdo po Sapientii toužil, takovou podmínku vzdal, vědom si toho, že na písku se dům postavit nedá.

            Žili ovšem nedaleko odtud tři bratři a všichni měli o tu krásnou dívku zájem.

Nejstarší z nich přemýšlel a přemýšlel, až přišel na následující nápad: do písku zaboří čtyři lešeňové tyče, hodí na ně plachtu a přístřešek je hotový. Stalo se. Nepočítal ovšem s tím, že v noci přejde pouštní bouře, která mu jeho potěmkinovské obydlí rozbourá.

            Na řadě byl druhý z bratrů. Poučen chybou staršího sourozence, rozhodl se kopat. Udělat v písku pouště tak hlubokou jámu, až narazí na pevné dno. Pod tou velikou vrstvou písku přece musí být nějaké pevné podloží. Na něm postaví vysoký sloup a na jeho vrcholu malý domek.

            Začal tedy kopat a vše, co v jámě vykopal, vyhodil ven. Jáma byla hlubší a hlubší… až se při vyhození jedné lopaty písku ta vykopaná masa vrátila na původní místo a prostředního z bratrů zasypala.

            Na řadě byl nejmladší bratr. Poučen chybami svých bratrů, začal kopat a všechno, co z jámy vyházel, odvážel daleko od ní. Byla to úmorná práce. Vykopat, vyházet, odvést… Když už polámal všechno nářadí, začal hrabat rukama. A tehdy se to stalo. Pod jeho zkrvavenými prsty vytryskla voda. Tolik námahy, a svatba nebude.

            Nad hlubokou jámou ale stála Sapientia a nejmladšímu z bratrů sdělila, že si ho vezme za muže.

„Šel jsi hledat pevné místo pro jeden malý rodinný dům, a našel jsi pramen vody pro jedno veliké město. Našel jsi víc, než jsi hledal.“

Tento příběh hovoří o touze po hledání Sapientie, v překladu Moudrosti.

Nejstaršího bratra bychom mohli označit jako „koumáka“. Snaží se přijít na to, jak něco získat rychle a bez námahy. Postavit Potěmkinovu vesnici, tedy jen papírovou kulisu, a domnívat se, že tím dojdeme k poznání a moudrosti, je mylné.

Druhého bratra bychom mohli nazvat „pracantem“, který jde v hledání dobrým směrem, ale špatným způsobem.

Nejmladší bratr nešetří silami. Jde správným směrem a používá dobrou, leč namáhavou taktiku.

Nic není zadarmo. Jak říká básník Jan Zahradníček: „Bez krve, bez potu, bez oběti ten, který vzlétl, nedoletí.“

Z knihy Maxe Kašparů.                                                                  Vybrala a připravila: av