Malý pohled do života naší farnosti před 70. lety
Malý pohled do života naší farnosti před 70. lety
O nevalných pověstech dnes už historických 50. letech minulého století bylo naší široké společnosti již mnoho sděleno, méně však o společnosti na Hlučínsku, podobně bylo hodně informací o naší obci, méně o naší farnosti. Je nás čím dál méně vzpomínajících na ona neblahá léta. O ústním předání vzpomínek nemá mladá generace valný zájem. Přibližme si dopad v některých prožitých vzpomínkách našeho farního společenství v tehdejších letech.
Ve školních třídách v poválečných létech ještě visely kříže, pod nimiž vyučování ráno začínalo krátkou modlitbou. Předmět náboženské výchovy byl klasifikován jako ostatní předměty. V závěru 40. a počátkem 50. let byl vydán příkaz k odstranění křížů ze tříd s následným zákazem náboženské výchovy, jako povinného předmětu. Následovala jenom dobrovolná náboženská výchova na základě písemné přihlášky, podepsané oběma rodiči a předání osobně vedení školy, které ještě přesvědčovalo o zbytečnosti náboženství s varováním o možnosti dalších studií, případně výběru zaměstnání pro další život. Záměrem tohoto omezení mělo být ovlivnění přípravy k 1. svatému přijímání. Těch nepřihlášených nebylo mnoho, ale byli. U některých žáků vycházejících ze základní, tehdy osmileté školy, byl brán v úvahu kromě výsledků na vysvědčení, ještě sociální původ rodiny. Když žák opouštějící základní školu pocházel ze zemědělské, případně silně náboženské rodiny, byl mu předně doporučován učební obor ve stavebnictví nebo strojírenství, aby byla přerušena kontinuita života v rodině a zejména v zemědělství.
Krutě bylo zacházeno s rodinami mající zemědělské kořeny, zejména při zakládání zemědělských družstvech. Násilí se projevilo u starších sedláků, kteří pak dožívali s podlomeným zdravím způsobené násilným odebíráním živého i neživého majetku. Násilná perzekuce u některých sedláků v naší obci nežít na svobodě se stalo, že už se nevrátili žel mezi nás a ke svým rodinám živí.
Nechutné období téměř nesvobody nastolené v 50. létech komunistickým režimem se silně projevilo v protináboženském životě ve společnosti, zejména na Hlučínsku i v naší farnosti. Začínající a neúměrně tvrdá kolektivizace v zemědělství, s odebíráním dobytka do neupravených objektů společného ustájení, se projevilo v malém výskytu nemoci u tohoto dobytka kulhavkou a slintavkou. Tato nemoc byla důvodem zakázat náboženský život v obci včetně uzavření kostelů. Stalo se tak, že na vánoční svátky v roce 1950 se sváteční bohoslužby nekonaly ani v následujících týdnech roku 1951. Mnozí věřící se nenechali odradit a navštěvovali bohoslužby v Háji – Chabičově, kde zákaz nebyl. Byli i takoví hluboce věřící, zejména ti starší, že klečeli u modlitby před zamčeným vchodem do našeho kostela. Následovaly zákazy slavnostních procesí do Hrabyně k oslavě Panny Marie, nebyl povolen průvod na náměstí ke čtyřem oltářům k oslavě Božího Těla, přestalo se uznávat církevní oddávání manželství v kostele a jiná omezování.
Náboženský život ve farnostech byl zvláštním nařízením sledován ustanoveným okresním tajemníkem pro náboženský život ve společnosti. Mnozí se nenechali od víry odradit a čelili těmto ústrkům v prohlubování vlastní víry. Přesto návštěvnost kostelů a bohoslužeb v porovnání se současnosti byla nesrovnatelně větší. Velice těžký život v náboženském společenství měli duchovní ve svých farnostech.
JZ
