MILOST POSVĚCUJÍCÍ…?
NAD PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮ
Milí čtenáři, rád bych poděkoval za příspěvek nebo příspěvky, kterými chcete obohatit náš zpravodaj Nedělníček, ať už jste zdejší nebo přespolní. Velmi si toho vážíme! Možná tyto řádky mohou inspirovat nebo pomoci někomu z vás, když váháte napsat svou zkušenost nebo váš prožitek k rozšíření obzoru druhých. Zkuste to… PKF
MILOST POSVĚCUJÍCÍ…?
Dvě prostá slova a taková hodnota pro každého člověka. V naší dnešní „uspěchané době“ si už možná ani nevzpomeneme, co to vlastně je a jak se projevuje, protože moderní svět se točí rychle a není čas se na chvíli zastavit, zpomalit, zamyslet se a popřemýšlet o našem nitru a uvědomit si sám sebe.
Kde a na co taková milost posvěcující působí? Působí na naší „duši“, na naše vnitřní „já“ každého z nás…, máme ji všichni, ale možná si to většina z nás neuvědomuje nebo si to nepřipouští. Možná je pro některé z nás zbytečná…, nedá se zvážit, změřit ani jinak popsat.
Co to vlastně je ta milost posvěcující? Když ji člověk získá, má ji, uvědomí si její existenci. Je to zvláštní, velice příjemný a mimořádně výjimečný stav vnitřního pokoje člověka, člověka spokojeného se sebou samým, se svým životem a plného energie rozdat se druhým. Milost posvěcující se nedá koupit v obchodě, v e-shopu, na internetu, člověk ji nemůže zadat do konfigurátoru a objednat si ji. Milost posvěcující si člověk musí vyprosit a požádat o ni v situaci, kdy se rozhodne, že se zamyslí sám nad sebou a nad svým dosavadním životem, nad svým dosavadním chováním.
A v momentu, když ji získá, je celý svět najednou jiný, než byl předtím (možná, že i lepší) a nitro člověka je v tu chvíli „na vrcholu blaha“. Nic se nedá srovnat s tímto stavem vnitřního klidu, nedá se detailně popsat, ale je to něco mimořádného. V tomto momentě bychom si přáli mít milost posvěcující co nejdéle, snad dokonce „natrvalo“. Nevhodným, nepřiměřeným“ chováním člověka ji však postupně ztrácíme, a tak přicházíme o ten klid, pohodu, pokoru a svou osobní vyrovnanost a spokojenost.
Když už však cítíme, že se nám milost posvěcující nějak ztrácí, slábne, příp. upadá, můžeme o ni znovu požádat a získat ji i zpět a zase se dívat na sebe a své okolí jinak…J, a to je pro nás mimořádně důležité. Proto nezapomeňme o milost posvěcující usilovat, chránit si ji a pečovat o ni. Pokud cítíme, že „už ji necítíme“ a chybí nám, tak o ni znovu poprosit. Vyprošujme si ji, bojujme o ni, chraňme si ji. Náš svět (a my v něm) pak bude krásnější, čistší a my budeme spokojenější. Tak neváhejme a spěchejme pro tento mimořádný dar, víme přece koho a kde navštívit, abychom ji získali … nebo jsme to snad již pozapomněli?
MP
