Nitky minulosti aneb stalo se před deseti lety v naší farnosti

ČERVENEC 2015 -  stručný výňatek z kroniky farnosti

První červencový den patří již tradičně setkání dětí s otcem biskupem na Prašivé. Také z naší farnosti byl vypraven autobus s dětmi i dospělými, kteří je doprovázeli.

V pátek 3. července se naši farníci vypravili na tradiční pouť, noční křížovou cestu, do Zlatých Hor. Zvláštní atmosféra této noční poutě i místo samotné snad naplňuje každého poutníka.

Koncem tohoto měsíce naše farnost ve spolupráci s MO KDU-ČSL zorganizovala jednodenní poutní zájezd na Velehrad. Farníci navštívili také poutní kapli sv. Antonína Paduánského na Blatnické hoře, nejzápadnějším výběžku Bílých Karpat. Kostelík patří mezi nejvýznamnější poutní místa Moravského Slovácka. U sv. Antonínka měli poutníci pobožnost a na zpáteční cestě se zastavili v Luhačovicích. Zde navštívili mimo jiné kostel Svaté Rodiny.

Poslední den tohoto měsíce byli naši farníci pozvání zdejším duchovním správcem P. Mgr. Pavlem Kuchařem do kostela sv. Martina na koncert dechového quinteta MORAVIAN WOODWIND QUINTET. Tento soubor vznikl v Brně v r. 2014 a je složen ze studentů konzervatoře a HAMU Praha. Stojí za zmínku, že v tomto souboru hraje na lesní roh neboli hornu, také náš benešovský rodák, mladý Kryštof Koska.

                                                                                        Připravila: av

Čas a láska

            Byl jeden ostrov, který obývaly všechny pocity: radost, smutek, bohatství, marnivost, a mnoho dalších, včetně lásky. Jednoho dne dostali tito obyvatelé zprávu, že se ostrov potopí. Všechny pocity se připravily na rychlý odchod z ostrova, naskákaly do lodi a čekaly na odjezd; jen láska chtěla ještě chvíli být na ostrově, který tolik milovala, aby pomohla každému, kdo by tam podobně jako ona zůstal.

            Když už se láska sama skoro utopila, začala prosit o pomoc. Vtom plulo kolem bohatství. Láska mu řekla: „Bohatství, vezmi mě s sebou!“

„Nemůžu, v lodi je spousta zlata a stříbra, a pro tebe tam místo není.“

            Tak požádala o pomoc kolem proplouvající marnivost: “Prosím, pomoz mi!“ „Nemůžu ti pomoct, jsi celá mokrá a zničila bys mou novou loď…“ Pak láska oslovila smutek. „Můžu jít s tebou?“ „Ale, lásko, jsem tak smutný, že nikoho nechci ani vidět a budu pokračovat raději sám.“

            Potom okolo proplula radost, ale byla tak veselá, že ani neslyšela, jak láska volá o pomoc.

Láska se v zoufalství rozplakala. V tom zaslechla hlas: „Pojď, lásko, vezmu tě sebou.“ Byl to stařeček a láska se ho samou radostí zapomněla zeptat na jméno. Když přistáli na bezpečné pevnině, zeptala se moudrosti: „Kdo byl ten stařeček, který mě sem dovezl?“

            Moudrost odpověděla: „Byl to čas.“ „Čas? Ale proč mě chtěl převést pouze čas?“

            Moudrost odpověděla: „Protože jenom čas je schopen pomoci a porozumět velké lásce.“

Čas a láska jsou dvě důležité veličiny v životě člověka. Čas je formou pro lásku a láska má být obsahem času. Mimoto je láska i tou nejsilnější motivací pro konání dobra.

Podobu lásky popisuje svatý apoštol Pavel ve svém novozákonním dopise Korinťanům (13,1-13) takto:

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatností, ale vždycky se raduje z pravdy.

Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine, jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno.

Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno…..

A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.

K tomu bychom mohli dodat: Ať je náš čas naplněný láskou a naše láska prověřena časem. K naší vlastní radosti.

Zdroj: Max Kašparů                                                     Připravila: av