PODĚKOVÁNÍ
PODĚKOVÁNÍ
V neděli 15. ledna nám náš pan děkan v ohláškách přečetl srdečné poděkování farníkům za pomoc při sbírce starých svíček.
Začalo to tím, že mi kamarádka poslala leták s názvem „Pomozte nám vytvářet mosty“.
Bylo v něm vyjmenováno, co potřebují lidé na Ukrajině, zasažení válkou. Mimo jiné také vosk ze starších svíček, na výrobu nových. Žádala o to mezinárodní nezisková organizace „Bridge of Ukraina“, dlouhodobě pomáhající Ukrajině. Zajišťuje převoz humanitární pomoci do oblastí zasažených válkou, vytváří na Ukrajině varná místa, kde se připravují hotová jídla pro strádající, převáží uprchlíky do bezpečných oblastí.
Kdysi, asi před dvaceti lety jsem Ukrajinu navštívila. Viděla jsem z ní jen kousek – oblast Zakarpatské Ukrajiny, která mezi světovými válkami byla autonomní oblastí Československé republiky. Jednou větou – byl to krásný, ale chudý kout naší planety s nádhernou přírodou a velmi srdečnými lidmi. Paní, která se o nás tenkrát na jedné faře starala, nám vařila typická ukrajinská jídla, zajímala se, jak se žije u nás. Navštívila jsem kromě města, kde se životní úroveň trochu blížila naší, také podhorské vesničky, často s dřevěnými domky. Obyvatelé většinou patřili ke starší generaci, protože mladí odešli do města nebo za prací do zahraničí. Ale i tady byla cítit srdečnost lidí a ze svého mála nám nabízeli pohoštění.
Po přečtení letáku jsem si řekla, že si lidé na Ukrajině zaslouží víc, než mých pět částečně vypálených svíček a obrátila jsem se na našeho otce Pavla. Posoudil to jako dobrý nápad a v ohláškách se o tom zmínil. Za necelé tři týdny se odváželo plné auto svíček do skladu neziskové organizace, kde se velmi divili, odkud se vzalo tohle množství. Byla jsem v tu chvíli hrdá na to, jak lidé v Dolním Benešově a Zábřehu chápou, že i pomoc, která nás nic nestojí, je tolik potřebná.
Zjistila jsem, co se se svíčkami děje dále. Čajové svíčky zbavuje obalů malá skupinka ukrajinských žen na Hlučínsku. Veškerý voskový materiál se odváží na Zakarpatskou Ukrajinu, kde teď žije mnoho žen a dětí vysídlených z východních oblastí, kde se bojuje. Ženy zde vosk roztaví a vlévají do plechovek, v nichž je karton a knot. Pak se tyto nové svíčky odvážejí do Luhanské, Doněcké a Záporožské oblasti, kde se předávají velitelům rot, se kterými mají partneři organizace pravidelný osobní kontakt. Dováží se jim také jídlo a léky. Svíčka hoří až šest hodin, dá se na ní i trochu přihřát jídlo, přináší do zákopů a rozbořených domů světlo a teplo.
Mám ve svém kancionálu už více než 40 let obrázek od jednoho novokněze, kde je napsáno: Když bude tvojí zásluhou na světě trochu víc lásky a dobra, trochu víc světla a pravdy, bude mít tvůj život smysl.
Poděkování patří všem lidem, kteří toto motto naplňují.
IP
