Pojizdná pouť
MOTOPOUŤ
Pamatujete si na rok 1979? Já jsem měl rok, takže vlastně vůbec ne. Byla to doba tvrdé totality, kdy se bouraly kostely. Mezi jinými i ten na poutním místě u Zlatých Hor – Maria Hilf (kostel byl vyhozen do povětří náložemi 22. září 1973 – pozn. redakce). V roce 1995 (23. září) byl z prachu vystavěný nový chrám posvěcen. Mí rodiče tam tehdy byli a o tom zázraku mi vyprávěli. Po mnoha letech jsem toto místo navštívil i já a musím přiznat, že atmosféra toho místa mi skutečně učarovala.
Na podzim r. 2023 dalo několik motorkářů z Dolního Benešova s naším panem děkanem hlavy dohromady a naplánovali na tomto poutním místě „Národní pouť motorkářů“. Myšlenka to byla odvážná, bylo potřeba tolik věcí připravit. Zaprvé jsme učinili schůzku s rektorem poutního místa a vybrali vhodné datum. Ale koncem roku už byly hrubé přípravy hotovy, díky Tomášovi N. vytvořeno také nové logo a mohly se začít tisknout plakáty. Cílem bylo je dostat mezi co nejširší skupinu. Samozřejmě hlavně díky internetu.
18. května 2024, den D. Po deštivém pátku nebylo jisté, kolik motorkářů skutečně přijede. Mnoho lidí se mi osobně omlouvalo. Z různých důvodů. Z našeho města jsme tak nakonec ráno vyjeli jen čtyři motorky. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme dorazili do cíle poutního místa. Počasí se umoudřilo a hřály nás sluneční paprsky. Nádvoří před poutním kostelem bylo zcela zaplněno motocykly z celé ČR, několik z Polska a jedna dokonce z Ukrajiny. Došlo k setkání mnoha přátel, kteří se dlouho neviděli. Rektor poutního místa nás vítal u brány a nechal motorky seřadit před oltář, přilby srovnat do šiku a pak osobně, ještě před začátkem mše sv., pomáhal s prodejem občerstvení v místním stánku.
Ve 14:00 po úderech zvonu začala mše sv., kterou sloužil rektor kostela P. ThLic. Mgr. Mariusz Rafał Jończyk a koncelebroval s ním děkan Mgr. Pavel Kuchař. Při evangeliu se zamýšlel na anděly strážnými, kteří nás každého provázejí na našich cestách. „Modlete se nad anděly ostatních řidičů, aby své vozidlo vždycky řídili zodpovědně a bezpečně“, nabádal. Ke sv. přijímání si mnozí vystáli dlouhou řadu, aby přijali Tělo Kristovo nebo si přišli „jen“ pro křížek na čelo. Po mši sv. rektor Jończyk s děkanem Kuchařem osobně obešli každou motorku, která přijela, pokropili ji svěcenou vodou a osobně poděkovali podáním ruky posádce za osobní účast na tomto poutním místě. Bylo to velmi silné znamení směrem k účastníkům pouti a věřím, že bylo velmi dobře zaděláno na další ročník.
JiH
