Pouť rodin na Maria Hilf ve Zlatých Horách
NAD PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮ
Milí čtenáři, rád bych poděkoval za příspěvek nebo příspěvky, kterými chcete obohatit náš zpravodaj Nedělníček, ať už jste zdejší nebo přespolní. Velmi si toho vážíme! Možná tyto řádky mohou inspirovat nebo pomoci někomu z vás, když váháte napsat svou zkušenost nebo váš prožitek k rozšíření obzoru druhých. Zkuste to… PKF
Pouť rodin na Maria Hilf ve Zlatých Horách
Začátkem května manžel navrhl, že bychom si mohli udělat výlet do Zlatých Hor na Diecézní pouť rodin na Maria Hilf, která se koná v sobotu 13. května. Naposledy jsme tam totiž byli asi před 25 lety a poutní místo v té době ještě nebylo zcela dostavěno. Já i náš syn jsme souhlasili a těšili se na výlet. Vždyť v sobotu nemusíme pořád jen pracovat na zahradě nebo doma uklízet J
Na cestu jsme si jako správní Češi zabalili řízky s chlebem a před polednem vyrazili autem do Zlatých hor. Obloha byla zatažená, ale nepršelo. Vydrželo to tak i po celý den. Cestou v autě jsme se posilnili řízky a za chvilku dorazili na místo. Auto jsme zaparkovali téměř u kostela, kde nás uvítali skauti, kteří měli na starost parkování přijíždějících poutníků.
Nejprve jsme prošli okolo stánků s upomínkovými předměty, cukrovinkami, soutěžemi a hrami pro děti a stanu Centra pro rodinu a sociální péči. Zastavili jsme se u brány ke kostelu a udělali si pár fotek na památku. Pak jsme šli dál kolem ambitů a venkovního nazdobeného obětního stolu do kostela Panny Marie Pomocné a prohlédli si ho zevnitř. Obraz Panny Marie s Jezulátkem nad oltářem krásně zářil a přitahoval naši pozornost. Krátce jsme se pomodlili a chvíli rozjímali. Když se přiblížil začátek mše svaté ve 14 hodin, našli jsme si místo venku na lavičce a přidali se k modlitbě růžence. Po levé straně jsme slyšeli bublat vodu ze Svatého pramene. Pomalu se prostranství začalo plnit věřícími, mladými i staršími a rodinami s dětmi. Bylo příjemné vidět mezi nimi i poutníky z našeho města.
Začátek mše začal procesí asi 20 kněží z diecéze spolu s biskupem Martinem Davidem, který celou mši svatou celebroval. Poutníky přivítal taky rektor Maria Hilf P. Mgr. Jonczyk a neskrýval radost z návštěvy biskupa Martina Davida. Vloni se totiž biskup nemohl poutě zúčastnit, protože měl covid. Celou mši svatou doprovázel taky pěvecký sbor Cantamus z Kozlovic, který svým liturgickým zpěvem a hudbou umocnil nádhernou atmosféru akce. Biskupa Martina přivítaly taky rodiny s malými dětmi, které nesly v rukou karafiáty a těmi ho obdarovaly.
Kázání biskupa Martina Davida bylo zajímavé a srozumitelné pro všechny. Přirovnal mobil k našemu životu a operační systém ke třem důležitým věcem: k víře, lásce a naději. Bez toho život nemůže správně fungovat. Zkráceně je to slovo „VLNA“ a touto vlnou jsme spojeni s Bohem. Závěrem nám biskup Martin David poděkoval, že jsme na pouť přišli a že ve svých rodinách žijeme vírou, nadějí a láskou a dál ji předáváme z generace na generaci.
Na konec mše svaté měl ještě slovo ředitel Centra pro rodinu a sociální péči biskupství Ostravsko-opavského a krátce nastínil plán na novou výstavbu centra v Ostravě-Fifejdách a poděkoval všem za finanční podporu.
Po mši svaté jsme vyšli po schodech ke klášteru – poutnímu domu a ve stánku s občerstvením jsme si dali výbornou kávu. Ještě jsme si koupili nějaké upomínky, pro babičku oplatky z pouti a odebrali se směrem k autu. Ve velkém stanu se pro děti hrálo divadlo a byl připraven další zábavný program pro ty, co ještě zůstali.
Celá pouť byla příjemným duchovním zážitkem a rádi tady přijedeme znovu.
Autor: JRV
