POZDRAV Z PARAGUAYE
NAD PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮ
Milí čtenáři, rád bych poděkoval za příspěvek nebo příspěvky, kterými chcete obohatit náš zpravodaj Nedělníček, ať už jste zdejší nebo přespolní. Velmi si toho vážíme! Možná tyto řádky mohou inspirovat nebo pomoci někomu z vás, když váháte napsat svou zkušenost nebo váš prožitek k rozšíření obzoru druhých. Zkuste to… PKF
POZDRAV Z PARAGUAYE
Pokoj a dobro!
Moc Vás zdravím z misií v Paraguayi v Jižní Americe a chtěla bych se s Vámi rozdělit o pár myšlenek.
Centrum Božího milosrdenství, kde sloužíme Bohu už od roku 2008, prošlo velkými změnami. Od kusu země-pralesa až k dnešní podobě, kdy na jeho území stojí velký poutní kostel Božího milosrdenství. A právě o tom bych si s Vámi chtěla chvilku povídat...
Když jsme tam se sestrami odjížděly, byly jsme plné touhy, chuti a sil sloužit a dávat se Bohu i místním lidem, zvláště chudým dětem. A musím přiznat, že jsem sama pro sebe nic nečekala a nikdy by mě ani nenapadlo v té době, ze tato misie a zvláště toto Centrum bude pro mě - i přes všechny těžkosti a problémy - tak velkým obdarováním.
Teprve až v poslední době a zvláště v době tzv. pandemie začínám trochu víc chápat, jak mě osobně Pán Bůh obdaroval a obdarovává, když mi dovolil tady být. Člověk se často zaplní prací a hromadí se mu těžkosti s tím spojené a zapomíná žasnout a zapomíná být vděčný. Zvláště poutní kostel, který byl dokončen po vice než 10 letech a vysvěcen v říjnu 2020, je v současné době viditelným znamením Boží lásky a NADĚJE a celé Centrum je otevřenou náručí Boží pro všechny, kdo v těchto nelehkých dobách po Bohu touží, chtějí se s Ním setkat v modlitbě, v adoraci, ve svátostech...
A najít u Boha pomoc, posilu i duchovní odpočinek – to není jednoduché... Samozřejmě i my tady musíme zachovávat všechna pravidla, zákazy a příkazy, ale přes to všechno je tady možné přijít a setkat se s Bohem, který je Milosrdenství a Odpuštění...
Naším největším svátkem v Centru v průběhu roku je pochopitelně 2. neděle velikonoční a s ní spojená Slavnost Božího milosrdenství. Vzpomínám na minulá léta, kdy se lidé houfně zpovídali a dlouhé řady kajícníků bylo možné vidět v našem lese už od rána, ale i během dne, a také večer po slavnostní mši sv. kněží neúnavně zprostředkovávali Boží odpuštění a lidé přicházeli do kaple i večer, kde jsme jim mohly my, sestry, podat sv. přijímání. Stávalo se, že se „ulovil i velký kapr" jak se říká
