Přímá úměra?
NAD PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮ
Milí čtenáři, rád bych poděkoval za příspěvek nebo příspěvky, kterými chcete obohatit náš zpravodaj Nedělníček, ať už jste zdejší nebo přespolní. Velmi si toho vážíme! Možná tyto řádky mohou inspirovat nebo pomoci někomu z vás, když váháte napsat svou zkušenost nebo váš prožitek k rozšíření obzoru druhých. Zkuste to… PKF
PŘÍMÁ ÚMĚRA?
Matematiku ve škole mnozí moc nemusí. Přímá či nepřímá úměra – brrr… Jak nám pak přibývají léta, často si uvědomíme, že ji najdeme i v různých životních situacích.
Kdysi dávno jsem mohla ještě zažít dobu (a jsem za to moc vděčná), kdy se mnozí lidé v práci dost nadřeli, pak přišli domů, převlékli se a šli dál pracovat na svá políčka a záhumenky. Bylo třeba uživit rodinu, prase v chlívku a všelijakou drůbež na dvorku. I my děti jsme měli spoustu svých povinností, bylo to normální. Nikdo se neválel na gauči a „neremcal“, proč ten koš s odpadky vyšel zas na něj. Všechno bylo jasně dané a srozumitelné.
A taky bylo normální, že neděle je dnem odpočinku a jde se do kostela. Lidé se zdravili, už když vyšli z domu, kostel praskal ve švech, my malí a mladí jsme stáli podél lavic, protože ty byly plné. A když varhany začaly hrát ty naše slezské melodické písně k sv. přijímání nebo mariánské, kostel hřměl a byla to čistá radost.
Odhaduji, že možná 10% obyvatel vesnice do kostela nešlo.
Dnes se počty obrátily. Čím se máme lépe, máme větší domy, modernější byty, rychlejší auta..., tím více zapomínáme na tradiční hodnoty, pokoru a vděčnost. Když v neděli ráno vyjdu ven, nemám koho zdravit, protože často nepotkám živou duši. A mě, chtíc nechtíc, občas napadne: jsem já ta divná? Některým tak určitě připadám.
Naštěstí nás v chrámu Páně vítá náš pan farář, otec Pavel, který nás ujistí, že jsme normální. Jeho promluvy mají hlavu a patu, povzbuzují, poučují a jsou balzámem pro duši. Účastí na mši svaté se tak celá neděle stává opravdovým dnem svátečním. Díky za to!
Když jsem psala tyto řádky, ani v nejmenším jsem netušila, že za pár dní si budu moci tu dávnou dobu znovu prožít v poutním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hrabyni. Kostel byl zcela zaplněn a mariánské písně zněly ze všech úst tak radostně, jako kdysi. Překrásný zážitek! I za to skládám otci Pavlovi i ostatním kněžím srdečný dík.
IP
