Římskokatolická farnost Dolní Benešov

Připomínka k výročí naší významné osobnosti

Naše náměstí pojmenované „Cypriána Lelka“ je v posledním období silně zatížené silničním provozem. Bez pozastavení nad tímto názvem motoristé pouze projedou, aniž tuší význam tohoto pojmenování – je pro ně pouze orientační. Možná jsou také mnozí z nás místních, kterým toto jméno mnoho nepřipomene. Proto se u něho pozastavme a připomeňme si důvod tohoto pojmenování, zejména v nastávajícím měsíci říjnu.

Kdo byl kněz P. Cyprián Lelek?

Narodil se 20. října roku 1812 v městě Benešov – tehdy Pruském Opavsku – na náměstí, rodičům Jiřímu Lelkovi, kožešníku a měšťanu benešovskému a Barboře Kladivové. Rodný dům je dnes označen pamětní tabulí. Rodiče nebyli příliš majetní, avšak pečliví k dobrému vychování svých dětí. Nejstarší z dětí Cyprián se projevil v chuti k učení i dobrým duševním vlohám, byl v deseti letech poslán do Opavy ke studiu na gymnáziu německého a latinského jazyka, které ukončil s výborným prospěchem. Po ukončení studia v Opavě začal studovat katolické gymnázium v Hlubčicích, které ukončil s vyznamenáním. Jeho duchovenský stav se zdál přiměřený, proto započal studovat v roce 1832 na vysokém učení bohosloveckém ve Vratislavi. V tomto období působil na vysokém učení také český učenec dr. Jan Evangelista Purkyně, mající vliv také na studenty slovanských zájmů, projevujících se také u Cypriána Lelka.

Po dokončení bohosloveckých studií ve Vratislavi byl v roce 1835 vyslán do Poznaně, kde byl Hnězdenským biskupem vysvěcen na jáhna a následně na kněze a vrátil se do drahé otčiny, kde nastoupil svoji působnost jako dělník na vinici Páně.

Onu pomyslnou vinici Páně započal, jako pomocný kněz v Bavorově, kde působil dva roky, následně přešel na faru opět na dva roky do Oldřišova. Od roku 1839 působil v Hlučíně, kde začal pracovat podle svého buditelského programu. V roce 1846 začíná Lelek vydávat měsíčník „Holubice“ – první moravský psaný časopis. Dále „Opis Slezska“ s historií země před rokem 1742 vč. mapky, „Duchovní poklad“ obsahující sbírku duchovních písní. K udržení českého jazyka byly v kostelích zpívány obřady v moravsky psaných kancionálech. Ty byly psány švabachem. Tato činnost o udržení moravského jazyka, přisuzována Cypriánu Lelkovi, si zasloužila přídomek „Buditel Moravců“. V doplňujících volbách byl zvolen jako poslanec do Frankfurtského parlamentu, kde nepatřil k aktivním poslancům. Po návratu z Frankfurtu byl přeložen z Hlučínska do Bavorova. Toto přeložení komentoval svému příteli Šemberovi z 1.7.1849 slovy“ „Konzistoř Olomoucka mne sem přeložila, že jsem se prý v Hlučíně až tuze zaobíral o politiku“. V Bavorově byl až do roku 1854 pomocným knězem. Poté se stal kaplanem ve Wódce u Hlubčic, kde působil až do své smrti.

Zemřel raněn mrtvicí 26. 4. 1883 v Hlubčicích a pochován je ve Wódce.

                                                                                                                               JZ