SKRYTÝ SVĚT PŘI ÚKLIDU
SKRYTÝ SVĚT PŘI ÚKLIDU
aneb
de gustibus non est disputandum
To sobotní ráno mne pan farář zaskočil větou „Za celých 10 let co vychází Nedělníček, se tam neobjevil žádný článek o úklidu“. Napadlo mě, že to není zrovna téma, které by stálo za to sepsat a někomu za námahu číst. Ale jak se říká „proti gustu, žádný dišputát“. Zvlášť, když to gusto je gusto pana farářeJ. „Nevíte o někom, kdo by byl ochoten něco o úklidu napsat?“, pokračoval. Naše vyhýbavé pohledy mluvily za vše … a tak tento nelehký, ale čestný úkol zbyl na mě.
Skupinky jsou tvořeny ženami, které se o svou funkci přihlásily samy nebo byly osloveny kamarádkami, sousedkami, či ji „zdědily“ po svých matkách. Každá ji ale přijala dobrovolně. Zajímavostí je, že ani v jedné nepracuje žádný muž.
Sobotní ráno, které se pravidelně opakuje jednou za tři měsíce, opouštím ještě rozespalá domov, vybavena rukavicemi a odhodláním poprat se se špínou, nejen kostelní. Každá členka našeho nevelkého týmu má svůj „rajón“. Jedna stírá prach, druhá vysává, třetí vytírá a já začínám úklidem technického zázemí… nebudu a ani nechci detailně popisovat činnosti, které vykonáváme. Spíše bych vám ráda napsala o pocitech, které při tom prožívám. Je pravdou, že se dostaneme na místa, která zůstávají návštěvníkům kostela skryta. Nad těmi běžnými úkony přemýšlím o tom, kdo všechno po té mramorové dlažbě už kráčel, čí boty sešlapaly schody, kdo a kdy vytvořil drobnosti místa, které všichni obdivujeme a ctíme. Čí ruce se dotýkaly předmětů, kterých já se teď dotýkám a čí oči spočívaly na místech, které i já sleduji. Kolik lidí se radovalo při svatebních obřadech a kolik lidí truchlilo nad rakví před oltářem? Na tyto otázky mi asi nikdo neodpoví.
Úklid tedy nemusí být jen práce, může to být příležitost setkat se s lidmi, popovídat si, vidět věci jinak, popřemýšlet. Pokud máte chuť, přidejte se k nám.
EŠ
