SVĚTLO SVĚTA
SVĚTLO SVĚTA
Pod pojmem věčné světlo si asi každý z nás představí světelný zdroj, který symbolizuje neustálou přítomnost Ježíše ve svatostánku. Tam je skrytý v podobě Nejsvětější svátosti. Ono věčné světlo svítí ve chrámech poblíž svatostánku, a protože jeho účelem není vyzařovat kolem sebe mnoho světla, ale symbolizovat Ježíšovu přítomnost, jeho světelný výkon nebývá velký.
Když vejdu do jakéhokoli kostela, svůj zrak upoutávám nejprve na svatostánek. Tak nějak automaticky. Je to proto, že jde o nejdůležitější místo celého chrámu, jak všichni víme. Malé, nepatrné svícení věčného světla mi potom potvrzuje Ježíšovu přítomnost v podobě Eucharistie. Tak nenápadné, málo viditelné světýlko, a přitom nám ukazuje na to nejdůležitější a „největší“. Dokážeme být taky takovými světýlky, které svým, ač nepatrným svícením – např. dobrými skutky, ukazují na to nejdůležitější v našem životě a vedou ostatní svým svícením k Němu?
Čím dál více si uvědomuji, jak důležité je mít kolem sebe lidi, kteří mně vedou blíž k Bohu; a jak moc mě dokážou o Boží přítomnosti v mém životě přesvědčit mnohdy zdánlivě nepatrné maličkosti – pomoc, úsměv, pohlazení, milé, povzbudivé slovo, nebo právě setkání s člověkem, který v sobě ono Světlo, které jeho život prozařuje, nosí.
Jednou jsem si při ministrování všimla, že věčné světlo u svatostánku nesvítí. „Došla baterka.“ - bylo mi řečeno. A tak si přeji, aby „baterka“ věčného světla – Ježíšovy přítomnosti – v našem životě nikdy nedošla. Abychom i my v každé situaci byli takovými lidskými světýlky, která ukazují a svým chováním potvrzují Ježíšovu přítomnost ve svém životě. Ať dokážeme svědčit o tom, kdo je Světlem světa a Světlem našeho života. Protože když ho následujeme, nebudeme nikdy chodit v temnotách. (Jan, 8, 12)
AK
