Těžce zkoušené poutní místo na Jesenicku
Mariánský měsíc máj nám sice uplynul, přesto si připomeňme jedno těžce zkoušené poutní místo na Jesenicku.
Není už mezi námi asi mnoho těch, kteří poznali prostřednictvím poutních zájezdů nebo rodinných výletů známé poutní místo „Panny Marie Pomocné“ u Zlatých Hor, jinak podvědomě zvané Maria Hilf, ještě v původní podobě z 50. let min. století.
Připomeňme si ve zkrácené historii jeho počátky, těžce zkoušenou minulost i nedávné období v závěru min. století. Z dostupných publikací je známo, že vzniklo v závěru třicetileté války (1647), kdy vpadla na Zlatohorsko (tehdy Zuckmantel) švédská vojska za účelem plenění tohoto kraje. V hrůze a panice někteří hledali útočiště a úkryt v okolních lesích. Mezi nimi byla také žena zlatohorského řezníka, která byla v očekávání narození svého dítěte a našla úkryt na úbočí pod vysokou skalou v místě zvaném Boží dar.
Na tomto místě přišly na ní porodní bolesti a prosila Pána Boha a Pannu Marii o pomoc ve své těžké hodince. Její prosba byla vyslyšena a na tomto místě porodila zdravého syna a při křtu mu dala jméno Martin. Ten se v dospělosti vyučil řezníkem a odešel do světa. Jeho dcera obchodnice dala před smrtí otce namalovat obraz neznámému malíři Pannu Marii s dítětem a nechala jej umístit na vysoké jedli v místě narození jejího otce. V roce 1719 jel Zlatohorský občan cestou okolo a viděl z obrazu vycházet září a vystoupit postavu, která se za ním dívala. Tato příhoda se brzy rozšířila po zlatohorském okolí a začali tam přicházet věřící. Místo se stalo cílem poutníků ze širokého okolí, kteří hledali pomoc u Panny Marie. Docházelo i k zázračným uzdravením což vyvolalo spontánní příliv poutníků.
Na základě této skutečnosti Zlatohorská farnost nechala místo v roce 1743 vysvětit a postavit dřevěnou kapli. Obraz byl liturgický adorován a přenesen do kaple, kde jej uctívali nejen poutníci, ale po většinu roku byl navštěvován i horníky před nástupem do práce v nedalekých dolech. V následujících letech byla kaple doplněna hlavním oltářem a konaly se denně bohoslužby, sloužené knězem, který v sousedství kaple bydlel.
V roce 1781 nastal za vlády Josef II. velký zlom v životě celé habsburské monarchie, docházelo ke konfiskacím církevního majetku, zrušení kaplí, kostelů a klášterů vč. omezování poutí a rušení církevní suverenity. Toto omezení se také dotklo poutního místa, jehož návštěvnost silně poklesla. Po smrti císaře docházelo k postupné obnově církevních poměrů. Toto uvolnění přineslo postavení nového kostela slavnostně vysvěceného 8. září 1841 a k němu přibývaly v jeho blízkosti v počátečních letech minulého století další objekty, 1912 - Mariánská kaple, svaté schody, Posvátná studánka a jiná doplňující místa, sloužící poutníkům. Kolem roku 1924 nechal Zlatohorský farář P. Brauner postavit 14 zastavení křížové cesty vedoucí lesem ze Zlatých Hor až k poutnímu místu. Toto období je charakterizováno velkým rozmachem k uctívání tohoto posvátného místa a ještě větší vůlí poutníků, přicházejících ze širokého okolí.
Válečným obdobím II. svět. války nebylo místo nijak poškozeno na objektech. Avšak silně se projevilo na výměně původního německého obyvatelstva, odsunutého do Německa, za nové obyvatele z vnitrozemí, kteří byli bez zájmu a patriotismu k těmto místům i jeho okolí. Zejména zásah komunistické moci po roce 1948 vůči církvím toto místo poškodil. Ten, kdo se zúčastnil v počátcích 50. let poutního zájezdu na toto proslulé poutní místo, organizované naší farností, měl veliké štěstí (měl jsem ho taky) a odnesl si v paměti původní poutní areál před jeho velkým zvratem.
K úplnému zastavení bohoslužeb došlo v roce 1955 s odůvodněním provádění rudného průzkumu v blízkosti poutního areálu. Přes tento oficiální zákaz měl velkou snahu zachránit celý areál před úplným zničením zdejší duchovní správce, který pod hrozbou odnětí státního souhlasu k výkonu kněžské služby, vydaného okresním církevním tajemníkem v Bruntále, musel ustoupit. Následovali už jen vandalové a poutní areál byl odstřelen a srovnán se zemí zvláštním komandem z Brna.
Po zákazu poutní obraz Panny Marie Pomocné putoval po okolních farnostech.
Následné události roku 1989 umožnily uskutečnit přání mnohých věřících znovu postavit nový poutní kostel. Při návštěvě papeže Jana Pavla II. Na Velehradě 22. 4. 1990 byl základní kámen posvěcen. Následně bylo utvořeno sdružení pro obnovu poutního místa, Panna Maria Pomocná u Zlatých Hor, jehož úkolem bylo zajistit dostatek finančních prostředků – převážně ze sbírek věřících – pro výstavbu nového poutního areálu. Olomouckým arcibiskupstvím byl pověřen zpracováním projektové dokumentace Mgr. Ing. Tomáš Černoušek a v únoru 1993 bylo vydáno stavební povolení s rozpočtem 20 miliónů. Práce pokračovaly velmi rychle a spontánně. Do konce roku 1994 byl kostel postaven, následně se prováděly práce na interiéru kostela a provedena byla i hrubá stavba poutního domu. Významným se stal následující rok 1995, kdy dne 23. září arcibiskup Olomoucký Jan Graubner kostel slavnostně posvětil za účasti asi 12.000 věřících, církevních představitelů z Polska, Německa a apoštolského nuncia v ČR. Do nové svatyně se po dlouhých 40 letech vrátil milostný obraz Panny Marie Pomocné s umístěním na hlavním oltáři. V následujících letech byly dokončeny ambity a úpravy v okolí poutního místa vč. nové křížové cesty.
Ze současného pravidelného programu je možno si vybrat:
- Pouť rodin – obvykle sobota před 2. nedělí v květnu,
- Hlavní pouť – sobota kolem slavnosti Nanebevzetí Panny Marie v polovině srpna
- Pouť tří národů – třetí sobota v září
- Každou sobotu v 10:30 mše svatá
- Každou neděli v 10:30 a 15:00 hod mše svatá
Mohou to být současně typy pro rodinné výlety.
J.Z.
