5. ZA TAJEMSTVÍM BIBLE – NOVÝ ZÁKON
ZA TAJEMSTVÍM BIBLE – NOVÝ ZÁKON
Nový zákon neboli evangelijní zákon naplňuje přikázání, zjemňuje, překonává a přivádí k dokonalosti morální tradici Starého zákona. Nový zákon je sbírkou 27 knih, která tvoří tuto druhou část křesťanské Bible a je oproti sbírce Starého zákona velmi útlá. Originály novozákonních knih byly sepsány v druhé polovině prvního století, a to zřejmě na papyrusových svitcích, krátké knihy na listech. Pozdější opisy byly pořizovány na papyrusových nebo pergamenových listech spojovaných v knihy (kodexy). Kromě papyru se psalo i na hrnčířské střepy zvané ostraka. Protože papyrus velmi trpí opotřebováním a vlivy vlhkostí, nezachoval se žádný z originálů.
Existuje asi 4000 novozákonních rukopisů, ale ne všechny obsahují celý Nový zákon. Jen málo z nich lze označit jako úplný. Přesto je Nový zákon nejlépe doloženou knihou středověku.
Nejstarší opisy bible jsou ty nejdůležitější a pergamenové rukopisy jsou naštěstí úplnými nebo téměř úplnými opisy Nového zákona, které se dochovaly v suchém písku v egyptské poušti.
Existují tři tyto známé kopie a jsou pod názvy: Codex Vatacanus, Codex Sinaiticus a Codex Alexandrinus. Spadají do doby 4. - 5.stol. po Kristu. Zestárlé, vybledlé, přesto jsou největšími poklady křesťanství, nejstaršími biblemi světa. Žádná středověká kniha se nezachovala v rukopisech tak starých a tak početných jako Nový zákon. Jednotlivé knihy Nového zákona vznikaly v Palestině(dnes Izrael), Malé Asii, Makedonii, Řecku a Římě.
Všechny novozákonní knihy byly napsány řecky, tehdejším běžně používaným typem řečtiny (koiné) – obecným jazykem. Jazyková úroveň jednotlivých knih je různá. Nejlepší řečtinou jsou psány:
List Židům, List Jakubův a Skutky apoštolů.
Nový Zákon se všeobecně dělí do tří částí:
1. knihy historické: - čtyři evangelia - Matouše, Marka, Lukáše a Jana
- Skutky apoštolů a obecné dopisy
2. knihy poučné: - Pavlovy listy a jsou to: List Římanům, První a Druhý list Korintským, List Galatským, List Efezským, List Filipským, List Koloským, První a Druhý List Thesalonickým (Soluňanům), První a Druhý List Timoteovi, List Titovi, List Filemonovi, List Židům, List Jakubův, První a Druhý List Petrův, První, Druhý a Třetí List Janův, List Judův
3. knihy prorocké: - Zjevení Janovo
- Ve čtyřech evangeliích apoštolové nebo jejich učedníci podávají to, co Ježíš konal a čemu učil. Kristus je jejich středem. Evangelia jsou srdcem celého Písma svatého, neboť jsou hlavním svědectvím o životě a učení vtěleného Slova, našeho Spasitele. Evangelia ve čtyřech podáních zaujímají v církvi jedinečné místo. Dosvědčuje to úcta, se kterou jsou zahrnuty do liturgie, a mají zcela zvláštní přitažlivost, jež v každé době působila na věřící.
- Skutky apoštolů vypravují o počátcích církve a o jejím rozšíření. Předně se tu mluví o činech apoštolů. V první části je zde převážně zmínka o Petrovi, druhá část Skutků je věnována Pavlovi, kterého si autor velmi váži, i když jej mezi apoštoly nepočítá. Skutky apoštolů jsou dílem Lukáše, který předtím již napsal evangelium.
- Listy Pavlovy a jiné apoštolské spisy potvrzují poselství o Kristu, objasňují jeho učení a hlásají spasitelnou moc jeho díla. Pavel píše výklady, které jsou určeny konkrétním čtenářům a přes ně všem věřícím.
- Kniha Zjevení Janovo je jediným novozákonním zástupcem literárního druhu, zvaného „apokalypsa“. Předpovídá dovršení Kristova díla a konečné vítězství Boží i těch, kdo věrně vytrvají ve spojení s Kristem. Kniha Zjevení bouřlivě zakončuje Bibli a předpovídá budoucnost křesťanů. Podle staré církevní tradice je autor Zjevení ztotožňován s apoštolem Janem, čtvrtým evangelistou.
Jak jsme si řekli v úvodu, Nový zákon obsahuje 27 knih, které byly shromážděny jako závazný soubor (kánon).
„Boží slovo,“ které je Boží silou k spáse pro každého věřícího, je vynikajícím způsobem podáno a projevuje svou sílu ve spisech Nového zákona. Tyto knihy nám podávají definitivní pravdu Božího zjevení. Jejich ústředním námětem je Ježíš Kristus, vtělený Boží syn, jeho skutky, jeho učení, jeho utrpení a oslavení a také počátky jeho církve pod vedením Ducha svatého.
V tomto smyslu je svědectví evangelií a apoštolských listů o životě a kázání Ježíšově „novým zákonem,“ je to naplnění ducha ne litery zákona. Církev měla v celých svých dějinách k Písmu svatému úctu, neboť věří, že se v jeho textech setkává s Božím slovem. Písmo svaté je tedy nevyčerpatelnou klenotnicí bohatství naší víry.
Nový zákon nemůžeme bez Starého zákona nikdy pochopit. Nový zákon je bez Starého zákona pouhým zlomkem. Pravdy Starého zákona jsou právě tak důležité jako pravdy Nového zákona. Oba jsou částí nedělitelného celku.
Dnes můžeme říci, že žádná kniha starověku se nám nedochovala v tak přesném znění a žádná kniha nebyla prostudována do takových podrobností jako Nový zákon. Po celé 19. století byl text Nového zákona zkoumán odborníky (filology, archeology …) a byla vědecky potvrzena naprostá spolehlivost novozákonního textu. Nejnovější nálezy papyrusových textů ze 20. století a další archeologické objevy tuto věrnost ještě potvrdily. Nelze tedy než souhlasit s konstatováním, že Bůh nám nedal v Bibli jenom Slovo Boží, nýbrž i bděl, aby toto Slovo došlo v podstatě neporušené až do naší doby.
(Pavel Římanům 15, 4)
„Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.“
av
Příště: evangelisté a evangelia
Použita literatura: Ekumenický překlad Bible
Katechismus katolické církve
