Jdi na obsah Jdi na menu

6. ZA TAJEMSTVÍ BIBLE – EVANGELISTÉ A EVANGELIA

4. 1. 2016

ZA TAJEMSTVÍ BIBLE – EVANGELISTÉ A EVANGELIA

 

Nyní si řekneme něco o nejznámější části Nového zákona, o evangeliích a jejich autorech.

Řecké slovo evangelium (euangelion) znamená dobrou zprávu či radostnou zvěst. V křesťanském prostředí nabylo zvláštního významu.

První tři evangelia se v mnoha ohledech shodují - v rozvrhu podávané  látky i v slovních formulacích. Jsou tzv. souhledná čili synoptická. Usuzuje se, že příčinou této shody je závislost Matoušova a Lukášova evangelia na evangeliu podle Marka, který je vlastně nejstarším evangelistou.

 

Evangelium svatého Matouše, apoštola

Matoušovo evangelium bylo sepsáno v prostředí křesťanů židovského původu. Jeho styl je strohý a bylo pravděpodobně určeno k předčítání nahlas. Tón, s jakým je evangelium sepsáno, prozrazuje, že Matouš byl přesným, ale zdrženlivým pozorovatelem a zapisovatelem událostí, které se kolem něj odehrávaly. Ve zkrácené podobě do svého spisu zahrnul evangelium Markovo, které zřejmě již znal. Je důležité si připomenout, že Matouš v písemné podobě předává sbírku Ježíšových výroků i s modlitbou Otčenáš, vyprávění o Ježíšově původu a narození, popis Kristova utrpení  i svědectví se vzkříšeným Ježíšem je velmi poutavý. Popisuje četná podobenství a zázraky se zápalem očitého svědka. Hlavním důvodem, proč Matouš evangelium sepsal, se zdá být snaha zaznamenat události Ježíšova života a jeho učení, a tím vzkázat všem nevěřícím i věřícím, že s Kristovým příchodem se království Boží ocitá na dosah a zůstane tak po celou věčnost. Jeho evangelium je nejrozsáhlejší. Erb sv. Matouše zobrazuje okřídleného muže, který bývá často zaměňován s andělem, ale představuje možnost božského vnuknutí u všech lidských bytostí.

 

Evangelium svatého Marka

Marek  byl vzdělaný křesťan židovského původu. Jeho evangelium se vyznačuje dvěma důležitými rysy. Za prvé vytvořil spis, který se úzce zaměřuje na líčení Ježíšova života a  jeho  působení. Druhým rysem je Markova propagace učení svatého Petra a vzpomínky na něj. Úvod jeho evangelia  začíná u Jana Křtitele, popisuje jeho smrt, pokračuje řadou oblíbených podobenství, Kristových uzdravovaní a končí umučením, smrtí a zmrtvýchvstáním Ježíše. Zdá se, že jeho evangelium bylo sepsáno v Římě, krátce po smrti svatého Petra. Okřídlený lev, který tvoří Markův emblém, údajně odkazuje na královskou důstojnost a nejvyšší moc Ježíše Krista. Okřídlený lev  se stal symbolem italských Benátek.

 

 

 

Evangelium svatého Lukáše

Ze syrské Antiochie jako řecký pohan pocházel třetí evangelista Lukáš. Jeho spis je psán dokonalou řečtinou. Z toho je zřejmé, že to byl vzdělaný člověk. Podle někdejších údajů ve Skutcích apoštolů  se usuzuje, že byl lékař a byl průvodcem sv. Pavla. Jak jsme si již výše řekli, Lukáš použil ke svému spisu prameny z Markova evangelia. Jeho evangelium se vyznačuje tím, že není zaměřeno čistě židovsky. Jeho silný sociální důraz se projevuje zájmem o chudé a prosté lidi. V evangelijním vyprávění často než jindy vystupují ženy a evangelista má sklon zdůrazňovat rovněž Kristův soucit a projevuje zvláštní zájem Marii, Ježíšově matce. Lukášovo evangelium silně zdůrazňuje Ježíšovo vzkříšení, nanebevstoupení a radost, která je s tím spojena. Lukášovo evangelium  obsahuje některé z nejoblíbenějších epizod a rčení. Je to jediné evangelium, které má pokračování ve Skutcích apoštolů.

Pozorný čtenář a posluchač textů evangelií  si určitě všimnul, že pouze ve dvou evangeliích  - Matoušově a Lukášově, můžeme se dočíst o Ježíšově původu a jeho narození, tzv. „vánoční evangelia“ i když každý z nich tuto událost podává jiným způsobem – tak říkajíc podle svého.

 

Evangelium svatého Jana, apoštola

Podle biblického podání byl apoštol Jan synem Zebedeovým a bratrem Jakuba. Byl snad bratrancem Ježíše Krista z matčiny strany. Stal se jedním z prvních Ježíšových učedníků. Stává se známým jako „Miláček Páně.“ Jan také jako jediný neopustil Krista a setrval pod jeho křížem. Jako první se setkal se vzkříšeným Ježíšem a poznal jej.

Jan je považován za autora důležitých částí Nového zákona – čtvrtého evangelia. Vedle témat, která jsou společná všem evangelistům, přináší Jan zvláštní, „janovskou“ tradici, která má svůj původ v tom, že Ježíš v nejdůvěrnějším kruhu svých učedníků mluvil o mnohých tématech zjevení jiným způsobem než před ostatními lidmi. Toto evangelium je jiné  než tři předchozí a je nejvystižněji podáno. 

Evangelium podle Jana začíná známým prologem „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh…...“ Prolog Janova evangelia je jedním z nejkrásnějších, ale zároveň jedním z nejobtížnějších textů Nového zákona. Jan ve svém evangeliu hlouběji zpracovává témata, protože jsou úzce spojena s jeho osobním svědectvím. Celým jeho dílem prostupuje myšlenka Ježíšova příchodu od Otce na svět a jeho návratu ze světa k Otci.

 

Jak již bylo výše uvedeno, první tři evangelia se v textu velmi shodují, jsou si podobná. Určitě nás napadne myšlenka, proč tedy církev ponechala všechna čtyři evangelia jako kanonická?  Proč je neskloubila pouze do jednoho? Snaha o sjednocení této náboženské literatury do jednoho spisu byla živá v prvních stoletích našeho letopočtu v Sýrii. Církevní otcové  na tuto myšlenku nepřistoupili a usoudili, že vnitřní jednota evangelií vystupuje v jejich literární rozrůzněnosti zřetelněji, než by se mohla projevit ve zcela zharmonizovaném jednom spisu. Tato jednota je zde zakotvena  jako „radostná zvěst“, z níž všechna čtyři kanonická evangelia vycházejí.

            To, co je v Bibli zaznamenáno, je zaznamenáno z vnuknutí Ducha svatého. Bůh si vybral lidské autory k jejich sepsání a skrze ně na sepsání textu působil. Proto také věříme, že to, co biblické spisy tvrdí, je spolehlivé, věrné, bez omylu a pravdivé.

K evangeliu v  naší liturgii máme hlubokou úctu. Před jeho čtením povstaneme, označíme se malým znamením kříže na čelo, ústa, srdce(hruď). Tento všeobecný úkon nám sděluje, že chceme Boží slovo pochopit, chceme jej vyznávat, v srdci jej chceme uchovávat a podle něho jednat.

av                                                                                                                                                 

Příště: Podobenství                                                                                  

Použitá literatura: Ekumenický překlad bible                                                                 

                              Kniha svatých