7. ZA TAJEMSTVÍM BIBLE – ŽIVÉHO SLOVA - PODOBENSTVÍ
ZA TAJEMSTVÍM BIBLE – ŽIVÉHO SLOVA PODOBENSTVÍ
Jako nádherné a vzácné perly nám byla nabídnuta působivá podobenství, která pronesl Ježíš Kristus během svého života mezi lidmi. Jeho myšlenky povznášejí mysl člověka od viditelného pozemského světa ke skutečnostem neviditelným a vedou k poznání nekonečné Boží moudrosti. Upoutal pozornost lidí a zapůsobil na jejich srdce, když vyvozoval naučení z přírody. Mluvil vlastně o věcech, které Bůh Otec stvořil a obdařil různými vlastnostmi. A právě tím oblékl přírodu do svých podobenství, aby lidem přiblížil Boží království. Prostřednictvím jevů z přírody i každodenního života se tak lidé mohli seznámit s novými, dosud nevyslovenými myšlenkami, jejichž jednoduchost a zároveň hloubka naplňovala mnohé posluchače údivem a touhou po nebeském království.V mnoha srdcích však pravda nezapustila kořeny a záhy z nich vyprchala. V Matoušově evangeliu v kapitole 13, se můžeme dočíst co Pán Ježíš řekl: „Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli“. Bůh si přeje, abychom v každé užitečné práci i v každé životní situaci našli poučení o jeho pravdě.
Připomeňme si alespoň některá podobenství připodobňující Boží království.
Vyšel rozsévač rozsévat ….. (Matouš 13,1-9 18-23 Marek 4,1-20 Lukáš 8, 4-15)
Podobenstvím o rozsévači Kristus znázornil skutečnosti nebeského království a dílo, které velký Hospodář koná pro svůj lid. Jako rozsévač vychází na pole, tak přišel Pán Ježíš, aby rozséval nebeské semeno pravdy. Toto podobenství je tak prosté, že lidé nedoceňují jeho význam. Kristus chce převést naši pozornost od semene vsazeného do země k semenu evangelia. Když je toto semeno zaseto do lidské mysli, přivádí člověka zpět k Bohu. Zahradu srdce musíme stále obdělávat. Půdu je třeba rozorat hlubokým pokáním. Jedovaté satanovy rostliny je nutno vytrhat i s kořeny. Půdu, která zarostla trním, je možné zúrodnit pilnou prací.
Nejprve stéblo, potom klas…. (Marek 4,26-29)
V tomto podobenství se mluví o semenu, že „vzchází a roste“, člověk ani neví jak. U pšenice se vyvíjí napřed stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. Zde je nám připomenuto, že Bůh řídí dění v přírodě. Semeno má v sobě zárodek života, který do něho vložil Stvořitel. Samo o sobě by nemělo sílu vzklíčit. I člověk má vykonat svůj podíl, aby obilné zrno mohlo dobře růst. Lidské působení má své meze, člověk je nedokáže překročit. „A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň“. I když vydáme ze sebe všechno, musíme stále spoléhat na Tvůrce, který podivuhodnými pouty své svrchované moci spojil setí a sklizeň. Podobně i nebeský Hospodář očekává „žeň“ jako odměnu za svou nejvyšší oběť. Bůh ve smlouvě s lidstvem prohlašuje, že „setba i žeň… nikdy nepřestanou po všechny dny země“ (Gn 8, 22).
Plevel… (Matouš 13,24-30 13,37-43)
V tomto podobenství nám Ježíš přirovnává nebeské království k člověku, který zasel dobré zrno na své pole. V noci jeho nepřítel tam nasel plevel, který se ukázal, když stéblo vyrostlo a nasadilo na klas. Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka. Dobré zrno znázorňuje lidi zrozené z pravdy Slova Božího. Plevel naopak zobrazuje lidi, kteří jsou ovocem bludu nebo falešných zásad. Nepřítel, který zasel plevel, je satan. Toto podobenství nás nevede k falešné sebedůvěře, ale k pokoře. Do půdy nepadá jen dobré semeno. Pšenice a plevel spolu porostou do žně. Žeň představuje ukončení doby milosti. Pak bude plevel svázán do otýpek a spálen. Toto podobenství v sobě skrývá ještě další naučení – o úžasné Boží shovívavosti a velké lásce k člověku.
Jako hořčičné zrno … (Matouš 13,31.32 Marek 4,30-32 Lukáš 13,18.19)
Když Pán Ježíš vyprávěl toto podobenství, kromě obyčejných lidí naslouchalo i mnoho farizejů. Všichni posluchači mohli kolem sebe pozorovat keře hořčice, které vystupovaly nad trávu a obilí a zvolna se pohybovaly ve větru. Po jejich větvích poskakovali a hnízdili ptáci. Tak velká rostlina vyrostla z nepatrného semínka. Nejprve vyrašil malý slabý klíček, ale velké životní síly. Pak rostl a rozvíjel se, až dosáhl velkých rozměrů. Také království Ježíše Krista se na počátku zdálo ubohé a bezvýznamné. Ale hořčičné semeno rostlo a rozšířilo své větve po celém světě. Až pominou všechna světská království, na kterých si lidé zakládají, království nebeské zůstane silné a mocné.
Skrytý poklad… (Matouš 13,44)
Toto podobenství znázorňuje, jakou cenu má nebeský poklad a jaké úsilí musíme vynaložit, abychom ho získali. Muž, který našel poklad na poli, byl hotov rozloučit se s majetkem co měl a rozhodl se vynaložit veškeré úsilí, aby skrytý poklad získal. Pole s pokladem v podobenství představuje celou Bibli, poklad je symbolem evangelia. Boží slovo nabízí větší bohatství než všechna naleziště zlata a poklady tohoto světa. Mnozí lidé považují poklady evangelia za skryté. Myslí si, že jsou moudří. Zpychli, nechápou krásu, moc a tajemství plánu vykoupení. Mají oči, ale nevidí, mají uši, ale neslyší, mají rozum, ale skrytý poklad nevnímají.
Perla… (Matouš 13,45.46)
Podobenství nepředstavuje vzácnou perlu jako dar. Obchodník, který kupoval krásné perly, když objevil jednu drahocennou perlu, koupil ji za cenu všeho co měl. Spasitel nám přirovnává hodnotu zachraňující Boží lásky k drahocenné perle. I my musíme hledat perlu nesmírné ceny, ne však na pozemských tržištích. Cenu, kterou za ni máme zaplatit, nelze vyčíslit hodnotou zlata. Máme se Bohu odevzdat a vědomě žít podle všech jeho požadavků. Vše, co jsme, všechno naše nadání a schopnosti patří Pánu a máme je zasvětit jeho službě. Ani nejvyšší vzdělání nemůže samo o sobě přivést člověka blíže k Bohu. Jestliže se takto plně odevzdáme Kristu, dá se Kristus se všemi nebeskými poklady nám. Tak znovu získáme vzácnou perlu a pochopíme její cenu nebeského království.
Boží vinice… (Matouš 21,33-44)
Hospodář si vybere kus půdy, oplotí ji, vyčistí a obdělá, vysadí na ní nejlepší vinnou révu a těší se na bohatou úrodu.Očekává, že tento kus země, který zvelebil svou prací a péči, mu bude svými výsledky ke cti. Podobně Bůh vybral ze světa národ, aby ho vychoval a vzdělal. Jako Boží vinice měl izraelský národ přinášet plody naprosto odlišné od plodů pohanských národů. Tomuto lidu Bůh ve své nesmírné dobrotě požehnal a dal mu veliké výsady. Pak očekával, že ponese plody, a tím jej poctí. Bůh měl v úmyslu udělit prostřednictvím židovského národa bohaté požehnání všem národům. Vinici již dříve popsal prorok Izajáš. Jeho nádherná slova líčí, jaký úmysl měl Bůh - pěstoval Izraele jako vinnou révu.
„… Můj milý měl vinici na úrodném svahu. Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny, ona však vydala odporná pláňata“.(Iz. 5,1.2)
V naučeních z přírody je jednoduchost a čistota, která jim dává nejvyšší hodnotu. Každý z nás je potřebuje. Krása přírody vede člověka od hříchu a světských svodů k čistotě, pokoji a k Bohu. Ježíš hledal cestu ke každému srdci. Proto používal mnoho různých přirovnání nejen proto, aby ukázal pravdu z různých hledisek, ale také proto, aby oslovil různé posluchače.
av
Použitá literatura: Ekumenický překlad Bible
E.G.Whiteová: Perly moudrosti
Příště: Počátky církve-křesťanství
