ZA TAJEMSTVÍM BIBLE - ŽIVÉHO SLOVA
ZA TAJEMSTVÍM BIBLE - ŽIVÉHO SLOVA
VELKÉ EPIŠTOLY
V říjnovém Nedělníčku jsme se ve stručnosti seznámili s životem a evangelizačním působením učitele národů - svatého Pavla. Dnes se alespoň částečně seznámíme s jeho dílem, které tvoří celkem čtrnáct kanonizovaných epištol, což je mj. nesmírně bohatá část Nového zákona. Žádný z novozákonních spisovatelů nám nedává nahlédnout do duše tak, jako Pavel.
Svatý Pavel hojně psal, protože nově založené církevní obce potřebovaly povzbuzení, upevňování ve víře, odstranění hříchu a pohoršení, bylo třeba varovat je před falešnými učiteli nebo vysvětlovat pochybnosti. V listech k nim mluví s láskou, chválou, hlasem starostlivého otce a je-li potřeba i s přísností. Jsou to příležitostné listy, v nichž jsou skrytá napomenutí na poměry v jednotlivých církevních obcích, a proto jsou místy pro nás těžko pochopitelné.
Toto téma nám dovoluje nahlédnout do problémů, s nimiž se museli první křesťanští hlasatelé vypořádat při šíření evangelia v prostředí kulturně, nábožensky i etnicky odlišném od Palestiny.
Podívejme se tedy na jeho velké epištoly, také můžeme říci naukové, napsané na vrcholu Pavlovy apoštolské činnosti. Zaujímají první čtyři místa v sérii jeho listů, přehledně uvedených v Bibli.
- LIST ŘÍMANŮM
Jedná se o nejrozsáhlejší, strukturou a stylem nejucelenější Pavlův list. Vyniká hloubkou, vznešeností myšlenek a podává nejvěrnější obraz Pavlova vnitřního života. Je také dokladem jeho apoštolské horlivosti a zápalu pro Krista. Myšlenka ospravedlnění převládá v celém listu Apoštol rozvíjí nauku o spáse všech, kteří věří, jako o daru milosti skrze Krista. Zvláště láska k bližnímu má pronikat životem věřících.
- PRVNÍ LIST KORINTSKÝM
Tento list je skutečnou normou křesťanského života. Zabývá se problémy, které přináší setkávání křesťanství s pohanstvím. Pavel zde řeší samé konkrétní praktické otázky, dané skutečným životem korintského sboru. Klade základy křesťanské mravnosti, základy spravedlivého křesťanského a sociálního řádu.
- DRUHÝ LIST KORINTSKÝM
Je to jeden z nejosobitějších a nejemotivnějších Pavlových listů. Líčí v něm charakter a oprávněnost svého apoštolátu, mluví o svém působení, o své práci a utrpení, napomíná Korintské a hájí se proti výtkám a útokům svých odpůrců. Tón listu je různorodý. Některé kapitoly jsou psány láskyplně, jiné jsou plné ostré polemiky.
- LIST GALATSKÝM
Pavel psal tento dopis pravděpodobně roku 57 na začátku svého pobytu v Efezu a adresoval jej církevním obcím v Galacii, - hornaté oblasti okolo dnešní Ankary. Galaťané byli potomky Keltů (Galů), kteří roku 387 př. Kristem dobyli Řím, o sto let později zpustošili Řecko a poté se usadili uprostřed Malé Asie. Roku 25 př. Kristem se i toto území stalo římskou provincií. Pavel jim hlásal evangelium při své druhé a třetí misijní cestě a obrátil tyto pohany ke křesťanství.
List má po stránce historické i věroučné nesmírný význam. Je prohlášením pravé křesťanské svobody. Psán je takřka jedním dechem, protože hlavním důvodem jeho sepsání byl zřejmě příchod jiných bludařských kazatelů („judaistů“), kteří prohlašovali Pavlovo evangelium za nedostatečné. Učili Galatské křesťany, obrácené z pohanství, chtějí-li dojít spásy, musí zachovávat předpisy židovského zákona-Tóry. Tvrdili, že podmínkou spásy je dodržování rituálních obřadů a zvyků, zvláště obřízky. Judaistický blud sice působil navenek zdánlivou shodou se Starým zákonem, ve skutečnosti však měl mnoho společného s někdejším pohanstvím. Tím ovšem utrpělo Pavlovo učení a někteří Galaťané již téměř uvěřili falešným učitelům. Tato situace jej vedla k napsání tohoto listu v ostrém až bojovém tónu. Obsahuje podrobnosti o Pavlově obrácení, o jeho vztahu k ostatním apoštolům, jeruzalémské obci i vlastnímu národu. Hájí v něm spolehlivost svého apoštolátu, pravdivost svého kázání a dokazuje, že zachovávání ceremoniálního zákona (rituální obřady, obřízka, židovské zvyky, svátky, oběti) nejsou nutné ke spáse člověka. Pavel vysvětluje vztah evangelia k tomuto zákonu. Galaťané jsou vyzýváni Pavlem, aby sami posoudili, kdo hájí lépe pravdu evangelia
Ceremoniální zákon měl jistý význam v určitém omezeném čase. Byl jen přípravou na příchod Božího Syna, a tedy poté určen k zániku. Jak apoštol Pavel v tomto listě píše „Byl našim dozorcem až do příchodu Krista, abychom z víry došli ospravedlnění. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce. Skrze víru se člověk stává dítětem Božím a skrze křest je oblečen v Krista.“
Ceremoniální zákon neměl na zřeteli víru, ale plnění předpisů, a proto kvůli tomuto zákonu všichni lidé byli pod kletbou. Z tohoto prokletí lidstvo vysvobodil Ježíš Kristus, neboť vzal naše viny na sebe. Vzal na sebe trest za lidský hřích.
Pavel v tomto listě zdůrazňuje onen nesmiřitelný rozpor mezi svobodou, kterou lidem vydobyl Ježíš Kristus svou smrtí na kříži a „otrockým chomoutem“, do kterého je chtějí zapřáhnout ti, kdo hlásají nutnost přijetí obřízky a zachovávání ceremoniálního zákona.
„V křesťanství totiž nic neplatí, zda jsi obřezán nebo neobřezán, ale víra, která se projevuje láskou“(5,6.)
Závěrem možno říci, že Pavlův vliv na formování prvotní církve byl velmi významný, v mnoha směrech dokonce rozhodující. Zasadil se o jednotu církve složenou ze židů i obrácených pohanů. Vytvořil literární druh církevních listů – epištol, které mají nezastupitelný význam při šíření evangelia i v současné době. Proto i dnes je velmi důležité a potřebné se modlit a prosit Boha za zvěstovatele evangelia – kněze.
Svatý Pavel není postavou minulosti, na niž s úctou vzpomínáme. Je i naším učitelem a hlasatelem Ježíše Krista. Proto by nám nemělo jít jen o nějakou znalost nebo informaci, ale hlavně o duchovní přínos. K tomu je nám apoštol Pavel jedním z nejlepších průvodců a pomocníků.
av
