Poválečné období II. světové války až po současnost
Poválečné období II. světové války až po současnost
Válečným tažením byla obec značně poškozena a jako orientační bod pro vojenské účely byl poškozen také náš kostel. Do majetkových škod a duchovního zlomu farníků přišel na podzim v r. 1945 pan farář Rudolf Harazim, pro mnohé součastné pamětníky známa osobnost. Bylo pro něj velice těžké opravovat poničený kostel, když mnozí z farníků měli poničené a vypálené svoje příbytky. Příkladnou rozvážností p. faráře a s pomocí Boží se postupně dařilo celou farnost duchovně spojit a stmelit, opravit postřílenou fasádu kostela a střešní krytiny, převážně ze sbírek farníků.
Sotva se podařilo uvést prostory do slušných podmínek pro konání bohoslužeb nastalo období duchovního lámání lidu – období komunistického režimu po r. 1948. Řízení církevních záležitostí přešlo pod správu okresních církevních tajemníků, kteří svoji pomateností nechali některé kostely, zejména ty na Hlučínsku, zavřít z vymyšlených příběhů výskytů slintavky a kulhavky u zemědělských zvířat. Tak se stalo, že mnozí jezdili nebo chodili do kostelů za řekou Opavou. Z větších oprav interiéru je nutné se zmínit o vymalování kostela a položení nové mramorové dlažby v roce 1955, při které v průběhu odstraňování staré dlažby z 20. let bylo p. farářem Harazimem rozhodnuto odkrýt vstup do podzemní krypty pod hlavním oltářem a ověřit její stav dosud žijícím pamětníkem. Bylo zjištěno, že pod nízkou válenou cihelnou klenbou v poměrně suchém prostředí leží na straně sakristie kostra v rozpadlé rakvi, pravděpodobně Beneše z Drahotuš, jehož kamenný náhrobek je na boční zdi kostela. Na straně kaple sv. Josefa je rozpadlá rakvička bez známek kostry, původně asi pozůstatky Petra Moše, který má rovněž náhrobek ve zdi kostela. Z tohoto průzkumu byl pořízen záznam do farní kroniky. V šedesátých letech byla v presbytáři odstraněna ozdobná mřížka s klekátkem, oddělující kněžiště od chrámového prostoru a v souladu s novými liturgickými přeměnami bylo kněžiště otevřeno k věřícím a doplněno novým dřevěným pódiem, ambónem a obětním stolem. Tato úprava byla doporučena a schválena památkovým úřadem. Veškeré práce byly provedeny místními stolaři, vedené uznávaným mistrem stolařským p. Ludvíkem Onderkou. Dále byla obnovena fasáda kostela a střecha věže byla pokryta novým zinkovým plechem, střecha lodě byla pokryta novou eternitovou krytinou. Na podzim roku 1970 byly opraveny náhrobní kamenné reliéfy, jejichž oprava na doporučení památkářů byla spíše poškozením. V kostele bylo zavedeno akumulační vytápění. Na jaře roku 1971 byly posvěceny zvony, odlity v bývalé NDR a pojmenovány: Martin o váze 675 kg, Maria 352 kg a Josef 233 kg. V dalších létech se prováděly úpravy na osvětlení kostela, úpravě oltáře pro nové liturgické úkony a výměna oken. Záměrem pana faráře Harazima byla oprava fasády, avšak vleklá nemoc a úmrtí už mu v tom zabránilo. Zemřel v létě 1978 a pochován je na zdejším hřbitově.
V tomtéž roce nastoupil pan farář P. Alois Čunderle a pokračoval v záměru svého předchůdce – provést novou omítku na věži a opravenou omítku na lodi kostela zrealizoval. Věnoval se pak ještě opravě filiálního kostela v Zábřehu a vnitřní malbě červené kaple. Jelikož byla zjištěna v roce 1992 vada na zinkové krytině na střeše kostelní věže, bylo s nutností rozhodnuto střechu pokrýt novou krytinou z měděného plechu a současně opravit fasádu. V roce 1998 bylo prováděno malování kostela, zde je vhodné se zmínit o zatření malby na klenbě nad presbyteriem. Tato malba pocházela z 60. let minulého století a znázorňovala svatou rodinu s pozadím průmyslových objektů. Vzhledem k tomu, že neměla žádnou uměleckou a historickou hodnotu, stalo se tak se souhlasem památkářů. Jako každý s předchozích duchovních správců naší farnosti, zanechal svou jakoukoliv činností kus práce na této pomyslné vinici Páně, byl jmenován P. Alois Čunderle čestným občanem Dolního Benešova. Zemřel 17. srpna roku 2002, pochován je na zdejším hřbitově. K novodobému období, ještě nehistorickému, je vhodná zmínka, že po krátkém zastupování a následném ustanovení po zemřelém P. Čunderlem, spravoval farnost do července 2011 P. Ladislav Stanečka. Podíváme-li se na toto proběhnuté období konkrétně a objektivně, jistě uznáme, že za jeho desetileté působení bylo vykonáno také kus práce, stejně jako řada jiných jeho předchůdců.
Odsloužením první mše svaté v našem kostele v sobotu 13. Srpna 2011 P. Pavlem Kuchařem, bylo započato nové a poslední období naší farnosti. Pan farář, jak je u nás dobrým zvykem dávat přívlastek „náš“, byl ustanoven otcem biskupem ostravsko-opavské diecéze ke spravování naší farnosti zejména duchovní činnosti, která bývá poměrně složitá a přináší až dlouhodobou úspěšnost. Přejme si, aby jeho současné působení přetrvalo i nadále, avšak ke spokojenosti a shodě je potřebná také vstřícnost nás farníků. O takové shodě nás přesvědčili naši předkové v průběhu o seznamování s historií farnosti.
Závěrem této série o historickém vývoji našeho kostela a farnosti si zaslouží stručné shrnutí, spočívající v podstatě skromného života našich předků, přinášejících oběti ve víře a dávání přednosti před svým majetkem ve prospěch společného církevního majetku sloužící příštím generacím. Jsme stejně tak zodpovědní ve víře a přístupu k církevním hodnotám ve své farnosti? Po zamyšlení si odpovězme sami.
jz
