Římskokatolická farnost Dolní Benešov

Když Pavel VI. vydal dokument o radosti, představil Františka z Assisi jako vzor radosti. Jak je možné, že tento muž, který tolik trpěl a měl velmi těžký život, může být příkladem radosti? 

Protože František viděl nádheru v každé věci, dokázal se sjednotit s ptáky, kteří zpívali k Boží chvále. Skutečně duchovní člověk není ten, který nemá problémy, ale ten, který dokáže vidět pozitivní stránku na každé věci, v každé záležitosti. Každý z nás má problémy, ale mezi námi jsou tací, kteří se leknou, a jsou i tací, kteří dokáží čelit problémům s odvahou. To je rozdíl mezi optimisty a pesimisty. Mohou mít stejné problémy, ale jeden z nich vidí pozitivní stránku problému, druhý zas jen jeho negativní stránku.

Bůh může použít jakoukoli deformaci, jakoukoli nemoc na to, aby se

představil. Kdo chce sloužit Bohu, nemusí být zdravým člověkem, nepotřebuje ani vysokou inteligenci, ani zkušenosti. Potřebuje jen jedno - pokoru. Vše ostatní bude zbytečné, bez všeho ostatního se obejdete. Protože Bůh může použít jakýkoli nástroj, ale pod jednou podmínkou: že je pokorný. Maria je pro nás vzorem pokory. S pokorou přijímá andělské poselství od Boha. A tím se dostáváme k tématu přijetí. Velmi mnoho problémů pochází z toho, že nepřijímáme sebe, druhé, anebo různé skutečnosti v našem životě.

Jednou se František procházel s bratrem Leonem a zeptal se ho: "Řekni mi bratře Leo, v čem spočívá dokonalá radost?" A bratr Leo řekl Františkovi: "Dokonalá radost spočívá v důvěrném spojení s Pánem." "Ne, to není ta dokonalá radost, které je možné dosáhnout" - odpověděl František. A Leo pokračoval: "Dokonalou radost bychom měli tehdy, kdyby jsme mohli evangelizovat celý svět a všechny lidi přivést k Ježíši." Ale svatého Františka neuspokojila ani tato odpověď. A tak pokračovali v rozhovoru a brart Leo se snažil zveličovat své odpovědi, aby se alespoň částečně přiblížil k tomu, na co asi František myslel. Potom František řekl bratrovi Leo: "Řeknu ti, v čem je dokonalá radost. Dnes je zima, sněží a fouká vítr. Představ si, že bychom promrzlí přišli domů a zaklepali bychom na dveře našeho kláštera. Otec představený by se nás za dveřmi zeptal: "Kdo je tam?" A my bychom odpověděli: "František a Leo, dva bratři z tohoto kláštera." A otec představený by nám odvětil: "Nevěřím vám, jste zloději, kteří nás přišli okrást." Ale my bychom ho přesvědčovali, že nejsme zloději, ale bratři. Ale

otec představený by nám nevěřil, neotevřel by nám dveře a nechal by nás mrznout za dveřmi kláštera. Bratře Leo - pokračoval František - pokud dokážeme přijmout tuto situaci, v tom bude spočívat dokonalá radost.

Svatý František zde vystihl jádro všech našich problémů. Pravá radost spočívá v tom, že umíme přijmout právě tu situaci, ve které se nacházíme. Přijmout určitou situaci ještě neznamená, že ji také schvalujeme. Nemůžeme schvalovat to, co je špatné, ale přijímáme to, co se děje kolem nás. To není masochismus, to neznamená, že milujeme bolest. To znamená, že milujeme Ježíše a z lásky k němu přijímáme všechno, co se kolem nás děje.

Co se děje v našem životě? Nepřijímáme mnoho věcí, které jsou v nás. Nepřijímáme mnoho věcí ani u druhých, nepřijímáme ani okolnosti, ve kterých žijeme, a tak si ztěžujeme svůj život. Když jdete do práce, přijměte lidi, se kterými pracujete. Je zbytečné, aby jste si říkali:"Chtěl bych mít kolem sebe jiné lidi." Ne, toto jsou ti lidé, se kterými pracujete, tak je teda přijměte. Přijměte jejich povahu, přijměte jejich postoje, přijměte jejich způsob práce, který se možná velmi liší od vašeho.

Ježíš ti dal právě tyto lidi a proto je přijmi. 

Velmi mnoho problémů pochází z toho, že odmítáme sami sebe, že máme o sobě slabé mínění, málo se ceníme. Odmítnutí sebe často pociťuje člověk během dospívání, ale tento pocit se vrací i ve středním věku. Častokrát v sobě uchováváme hněv vůči Bohu, protože nedokážeme přijmout sami sebe. Musíme přijmout sami sebe a být hrdí na to, co jsme. Protože pokud nás Bůh stvořil, stvořil nás pro svou potěchu. Pokud se nám podaří přijmout sebe samé, takové jaké nás chtěl Bůh, tak jsme uzdraveni. A potom budeme moci říct:"Miluji sebe samého a jsem schopen milovat i druhé."

Když se ocitneš v dopravní zácpě a máš přitom naspěch, nebuď naštvaný, ale přijmi to. Když se chceš osprchovat a teče jen studená voda, přijmi to. Když najdeš po svém necitlivém manželovi neumyté nádobí, přijmi to. Přijmi jídlo, které máš na stole, přijmi počasí, přijmi každou chvíli svého života a tak si ulehči život.

Asi nejdůležitější, ale nejtěžší věcí je přijmout lidi, kteří jsou okolo vás. Přijmi své rodiče, své souroznce, lidi, kteří tě zraňují, přijmi lidi, se kterými pracuješ anebo studuješ, přijmi svého faráře, svého představeného, lidi kolem sebe. Přijmi to, co nedokážeš změnit.

Chci to znovu zopakovat: když něco přijímáme, to ještě neznamená, že to i schvalujeme. Máme právo neschvalovat věci, se kterými nesouhlasíme. Pán nás možná chce pověřit úkolem, abychom v některých lidech vyvolali změnu. To však neznamená, že je nemusíme milovat.

Přijměte skutečnost, že máte nepřátele. Toto je realita, přijměte ji. Když ji přijmete, nebudete mít bezesné noci, během kterých uvažujete, co kdo o vás řekl. Když vás někdo zraní, cítíte zranění, ale to je vpořádku, protože jsme lidé. Ale přijměte to jako realitu, žehnejte člověku, který vás zranil, a nebuďte ve svých citech na něm závislí.

Přijměte skutečnost, že zklamete. Pokud chcete vidět, který človek je zralý, který člověk je svatý, všimněte si, jak prožívá neúspěch. Je hezké vnímat všechny ty krásné vlastnosti, které se projevují na člověku při úspěchu, ale všimněte si, jak reaguje na neúspěch a uvidíte i stupeň jeho zralosti.

Nebojte se selhání, nebojte se neúspěchů. Naopak, musíte je umět využít ve svůj prospěch. Nejsilnější osoby jsou ty, které nejvíce trpěly. Utrpení může působit dvěma směry: buď nás tlačí do beznaděje anebo z nás buduje zralé lidi.

Přijměte skutečnost, že neokouzlíte každého. Mnozí lidé nemají ve svém životě úspěch jen proto, že je odradí kritika jiných. Jistě, musíme být otevřeni kritice, ale kritika nás nesmí zdeptat, leč povzbudit. Přijměte to, že ne každého okouzlíte, že nebudeme pro každého člověka atraktivní, ne každému se bude líbit naše postava, naše povaha, náš způsob jednání. Přijměme to, že ne každý nás má rád.

Přijměte skutečnost, že máte své hranice. Zralý člověk přijímá svou ohraničenost. A není třeba se za to stydět, když říkáme, že jsme omezení v určitých věcech. Přijměte, že jste ohraničení a že potřebujete jiné a jejich charizmata. Nemrhejte časem a nedívejte se na lidi, kteří mají jiné dary, přičemž své dary zanedbáváte. Každý z nás má dary, které mu dal Bůh. Využívejme je a pomáhejme i jiným v růstu. Všichni se vzájemně potřebujeme, ikdyž jsme všichni ohraničení.

Přijměte skutečnost, že každý má svůj kříž. Je potřeba se modlit k Bohu, aby nám pomohl nést kříž, protože bez něj se nedá žít. A tak se nehněvejme na svůj kříž, ale přijměme ho.

Uvědomme si, že člověk, který prožívá strach nebo hněv, nepřijal některou z těchto skutečností.