56 schodů je moc nebo málo?
56 schodů je moc nebo málo?
Milí farníci,
máte nějaký oblíbený předmět? Třeba hrníček nebo košili nebo šperk nebo knihu nebo něco jiného? Možná většina z vás by řekla, že ano. Mezi oblíbené záležitosti může patřit i nějaký film nebo písnička. Je to prostě různé, každý máme něco oblíbeného. Někdy o tom přemýšlíme, jindy zase je náš vztah k různým hodnotám spíše jakousi setrvačností bez zásadnějšího přemýšlení. Jeden člen rodiny má „svou“ lžíci, ten zase svou židli. Prostě – pořádek musí být. Nakolik jsou tyto zvyklosti respektovány ostatními členy třeba rodiny nebo nakolik jsou kritizovány, to víte asi nejlépe vy sami…
Nezřídka tomu bývá i tak, že co jste kdysi v dospívání a mládí kritizovali, dnes sami děláte a jste skoro až přecitlivělí na to, zda vás někdo nekritizuje právě pro onu opakující se historickou podobnost.
V rodné farnosti jsem jako čtrnáctiletý (a více) mohl chodit při mších na rozšířený kůr, kam chodili muži. Bylo to něco, co jsem považoval za důležité a vážil jsem si toho. Z kůru bylo na oltář vidět, tedy pokud díky svátkům nebyl kůr zcela zaplněný. Od té doby uplynulo přes třicet pět let a mnohá místa jsou dnes prázdná či opuštěná.
U nás v Dolním Benešově máme kromě tzv. chrámové lodi několik prostor, kde tráví návštěvníci kostela čas bohoslužeb. Jen namátkou bych jmenoval kůr u varhan, dámskou a pánskou oratoř, kapli sv. Josefa a zákristii. Pro někoho je to jakási tradice, pro někoho zvyk (přesto, že na oltář a dění v presbytáři nevidí). V lavicích chrámové lodi je čím dál více prázdných míst, řídne i obsazenost v lavicích a lavičkách na oratořích. Nechci popisovat důvody těchto skutečností, protože ty jsou opravdu různé (úmrtí farníků, lhostejnost, náboženská vlažnost, dobré bydlo apod.). Je to navíc ještě obecný trend i v jiných místech naší země nebo světa. Spíše bych chtěl do budoucna požádat o vaši solidaritu, aby vaše místo v kostele nebylo za každou cenu tam nebo onde, ale aby bylo především v lavicích chrámové lodi.
Jsem velmi vděčný, že nám dělají službu kostelníka dva muži, kteří mají dohromady sto čtyřicet let (tedy už také něco pamatujíJ). Při nedělní mši musí vyšlapat celkem padesát šest schodů, aby se mohly soustředit vaše obětní dary v podobě sbírky právě skrze ně. Rád bych požádal, abychom učili také děti chodit do lavic chrámové lodi, než na místa, která připomínají spíše hru na schovávanou. Věřím, že tento článeček nebudete brát jako kněžský rozmar nebo nějakou výtku. Tím skutečně není. Je to pouze prosba o naši vzájemnou vstřícnost. Děkuji za pochopení.
Bůh vám žehnej.
PKF
