60 MILIMETRŮ
Šedesát milimetrů…
(aneb slza ve tvém oku)
V tu chvíli, kdy zjevila se ve tvém oku, vzpomínám teď, kolik je to vlastně roků?
Co způsobilo ve tvé tváři přebolestný vzlyk, který a jak silný byl ten viditelný okamžik?
Tu chvíli asi dlouhý čas života střádal, když smích, však také pláč se v událostech hádal.
„60 milimetrů“ slza slétla a pak opustila tvoji líc, zůstala tam po ní stopa, po stopě pak vůbec nic.
Vzpomínka silná se v moji paměť vryla, že jsi svou slzu kvapně před zvědavci skryla.
První slza byla rychlá, zastavit ji nestačím, jako kdyby jehla píchla, ránu octem namáčím.
Druhá slza po opačné líci kamsi spadla, to už ale moje vlastní do oka se vkradla.
Když se dále okem dívám a neskrývám dojetí, sklouzla další slza tvoje – bylo to už potřetí.
Možná další slza stekla až ke koutku tvých úst, v tu chvíli si dávám od slova útěchy půst.
Jak slza fanynky, kterou zpěvák pohladil, tak i pláč maminky, jež její lásku prozradil.
Jak slza slaná, která v maminčině oku pálí, tak nový den zrána tvůj příběh smutku zase halí.
Kdo a jaký je vlastně mého vzkazu adresát, že ta trasa slzy je milimetrů šedesát?
Je to přece každý člověk, který v srdci uvěří, že v životě trasu slzy prostě z úcty neměří.
Promiň mami chvíle tyto, kdy jako bych byl v mlze, když choval jsem se někdy vůči tvojí slze drze.
Až vyjde slza z tvého oka i života ven, pak nový smysl získal darovaný den.
Den, kdy objeví se v tváři tvoji zase jemný smích, vždyť slza lásky mámy mojí není žádný hřích.
Za vše, cos mi dala, děkuji ti maminko…
PKF (obrázek Barbora Č.)
