Bolko
Bolko…
Rozmanitost pojmenování nejrůznějších předmětů v nářečí našeho hlučínského regionu vás určitě přivedla k tomu, že význam slova „bolko“ znáte… Správně. Jde o balón neboli míč.
Jak „bolko“ popsat? Je to docela malé, kulaté, někdy bílé a někdy strakaté. Přesto, že to není samo o sobě nějak mimořádně hezké, chlapi za tím lítají více, než lítali v pubertě za dospívajícími děvčaty. Bolko působí mnohým obrovskou radost, když padá do sítě soupeře, ale naopak dokáže i přinést pocit smutku, zklamání, až skoro marnosti, když se kutálí v brance týmu, kterému fandím. Bolko způsobuje, že se mezi různými týmy v různých částech kontinentů „točí“ obrovské peníze, o kterých by se vám ani nesnilo (i když vaše sny neznám a možná bych se divil).
Rád sleduji některé sportovní přenosy. Když píšu – některé – mám tím na mysli především mistrovství světa nebo alespoň Evropy v hokeji a ve fotbalu. Zvláště pak mám rád zápasy, kterých se zúčastní náš národní tým. To si pak připadám jako vrcholový sportovec, jako bych na té hrací ploše byl s nimi. Dokonce si po některém takovém zápase připadám více unavený, než samotní hráči na televizní obrazovce. Kombinuju, plánuju, rychle se stahuju k vlastní bráně, dělám drobné změny v sestavě a taktice… Klidně bych si na sebe oblékl při těchto přenosech i nějaký „značkový“ oděv, doplněný drobným národním symbolem, třeba vlaječkou. K tomuto prožitku jistě nesmí chybět ani takové základní vybavení, jako je pivo a brambůrky nebo čipsy. Jediný problém mám – a sice ten, že nemusím mít kolem sebe mnoho „komentátorů“. Přece jen mi stačí zpravidla pouze ten televizní…
Neděle 19.6.2016, 17:25:
„Už zase na mě letí. Proč jsem se postavil zrovna tady. Co teď s tím? Už jsem viděl mnoho zápasů a sledoval, jak hráč zpracoval míč, ale tohleto bolko je nějaké divné. Dělá si, co chce. Proč jsem tu chodil, proč jsem oblékal ten člutočerný dres s číslem 2? Počkat, půjdu raději kousek dál, tam mi nenahrají. A jéje, zase to ke mně letí. Teď bych se mohl blýsknout hlavičkou. Hop! Nic, spadly mi brýle. Stojí mi to zato?
A těch lidí… Povzbuzují, smějí se, mají poznámky – i jízlivé. A ten místní komentátor, za každou cenu vtipný… ach jo. Není lepší sportovat u TV obrazovky?
Děkuji všem hrajícím dětem, chlopům z Kolovratu, kněžím, statečným ženám a dívkám (ať už štikám nebo sestrám v akci) a všem, kteří při čtvrtém ročníku fotbalu na hřišti v Zábřehu pomáhali s čímkoliv. Zvláště děkuji divákům, kteří přišli povzbudit a sledovali bolko, co ono všechno dokáže, když kolem něj pobíhají nejrůznější lidé…
Ale nakonec bych rád poděkoval Pánu Bohu, Otci, který je na nebesích… On ví.
PKF
