BRIGÁDA
RIGÁDA
V sobotu 1. prosince 2012 jsme se s ministranty (přesněji řečeno s ministrantkami) po předchozí domluvě odhodlali okupovat uličku mezi naší hospodářskou budovou (toalety a Farní sál) a sousedy. Důvod – vyčištění rýn na obou stranách střechy. To ještě stála lípa u hlavních vrat kostelního nádvoří. Ze severní strany nad uličkou byly asi tři kbelíky smetí (zetlelé listí z lípy, větvičky apod.), za strany od fary asi jeden kbelík.
Uteklo přes sedm a půl roku, jsou prázdniny a po domluvě s ministrantem jsme uskutečnili brigádu, kdy znovu obě rýny prošly naší kontrolou a následným vyčištěním. Lípa, která byla v kmeni uhnilá, se pokácela 4. března 2016 a od té doby, jak jsme zjistili, jsou rýny poměrně čisté (z obou okapových žlabů bylo necelého půl kbelíku smetí).
Nejvíce pracovních úrazů je při práci na žebříku, alespoň to naznačují statistiky (dozvěděl jsem se to při školení bezpečnosti práce, které musí dle Zákoníku práce projít každý zaměstnanec našeho biskupství).
Proto – kdo poleze na žebřík? Při čištění velmi zanesených žlabů kapličky Panny Marie jsem na nízký žebřík vylezl já. Ale na ten vysoký?
„Maxi, že tam vylezeš?“ ptám se ministranta, který už mi přerostl přes hlavu. Nejistá odpověď, že „ano“ mě uklidnila J.
Asi jediným nebezpečím (tak jsme to nazvali) byly poletující vosy kolem vstupní stříšky do Farního sálu. Po prozkoumání situace jsme zjistili, že vosy mají své hnízdo přímo nad touto stříškou pod jedním krycím plechem. Maxe jsem poslal z pavlače dolů a jal se „žgárat“ do vosího hnízda. A to celkem dvakrát. Reakce vos byla nekompromisní, ale hliníkové štafle jsem urychleně opustil a se zvýšeným tepem pádil po osmnácti schodech dolů. Nedohnaly mě! Ale umím si představit, že práce na žebříku je někdy opravdu adrenalinová. Píchat do vosího hnízda může být i v jiných situacích nebezpečné, ale to asi mnozí víte velmi dobře.
Ochotní farníci také nabídli své síly při vymalování Farního sálu, takže bych touto cestou rád poděkoval i za tuto brigádnickou pomoc.
PKF
