Děkování u tlačítek…
Děkování u tlačítek…
Máme možná velikou výhodu proti našim předkům, protože žijeme v době, kdy důležitou součástí našeho života jsou tlačítka, kterým jsme ještě nedávno říkali „knoflíky“ a nemysleli jsme ty u svetru nebo košile.
Tak si představte následující situaci: např. v některé zemi střední Afriky vedou mezi sebou válku kmenová společenství a projeví se to mimo jiné i tím, že jednoho (asi ne zrovna krásného) dne tam ozbrojený oddíl zmasakroval celou misijní stanici, kterou již přes jedno století vedou křesťanští misionáři. Zůstanou pouze mrtví muži, ženy a děti – bez rozdílu. No to je přece hrůza. Ještě, že je to od nás tak daleko – asi 9000 kilometrů! Nakonec, když by se taková zpráva objevila v televizi, raději zmáčknu tlačítko na ovladači a pustím si jiný program. Bohu díky!
Anebo se dozvídám informace, že se mnoho lidí potopilo i s loděmi ve Středozemním moři, protože loď byla většinou přetížená nebo byla v ne zrovna dokonalém technickém stavu. Je mi to líto, a tak raději zmáčknu knoflík a přepnu to na něco jiného. Ještě, že je to od nás tak daleko – přes 2000 kilometrů. A také je dobře, že nemáme moře. Bohu díky!
Nice – takové krásné místo. Tam jsem se chtěl jednou podívat. Momentálně se ve mně míchá a bije zvědavost s odporem, když na obrazovce vidím spoustu přejetých a zakrytých těl lidí všeho věku. Ne, na to se dívat nebudu. Kde je ten ovladač? Zmáčknu knoflík a spravím si náladu něčím jiným. Ještě, že je to od nás tak daleko – asi 1500 kilometrů! Naštěstí máme u nás dálniční kamery a ozbrojené složky státu. Bohu díky! Cvak, přepnuto.
Povodně – to musí být hrozné, když se vám bahnitá voda valí obývákem a mrkev s cibulí na záhonku jsou zničené. Ještě, že bydlíme na kopci. Ještě, že ty povodně byly tak daleko – asi 100 kilometrů od nás. S radostí přepnu na seriál o vaření (i když musím přiznat, že tam spíše hledám ty hádky zúčastněných, než nějaké recepty). Ještě, že řeka je až za našimi rybníky. Bohu díky!
No to snad není pravda. U sousedů byli v noci zloději a ukradli jim nějaké šperky a finanční hotovost. A jakou zanechali škodu na rozbitých dveřích a nábytku… A soused je od nás jen 100 metrů. Tady sice nic knoflíkem nevypnu, ale zkusím na to nemyslet. Ještě, že máme novou bránu a bezpečnostní zámek ve dveřích. Bohu díky!
Minulý týden mi přišla dcera domů s pláčem, že prý od ní chce odejít manžel, že si našel jinou. A to mají tři děti. Něco takového v naší rodině? Já snad toho holomka „zeťáka“ přerazím. Až přijde, otevřu dveře a vyhodím ho ven. Takové věci se snad ani neodpouštějí, ne? Nebo co myslíte vy.
Pane Bože, nemáš tam, prosím, nějaký knoflík, abych to všechno vypnul nebo přepnul?
PKF
