Doteky
Doteky
Doteky máme většinou rádi. Jsou lidé „dotykoví“, kteří se při komunikaci s vámi občas nenápadně dotknou vaší ruky nebo třeba ramene (jiné doteky neuvádíme, mohou totiž mnohdy patřit do jiných kategorií). A jelikož ve světě je hodně protikladů podobně jako u magnetu, jsou mezi námi lidé, kteří se při vašem nenápadném doteku, který vznikl opravdu jen tak spontánně a mimochodem, skoro otřesou hrůzou a syčí jako had.
Když hladíme na klíně kočku a ona začne vrnět a tzv. „přede“, je to krásný pocit, který se nám zaryje do paměti. Když dospělý člověk (zvláště muž) dokáže obejmout svou matku nebo otce, která(ý) má už letité jubileum, je to zvláštní pocit, a to především tehdy, když tuhle formu lidské blízkosti u svých rodičů nikdy neviděl, nevnímal, nezažil.
Kolik maminek miluje chvíle, kdy je např. vlastní dítě na sklonku dne po celodenní námaze pár okamžiků češe – pro některé je to tak vzácné, že o těchto chvílích štěstí ani nechtějí mluvit (u tatínků to funguje asi jinak, bo někdy není co česat).
Nesčetněkrát zaznívalo z úst rodičů na adresu vlastního dítěte, že plotýnka pálí, ale snad se shodneme na tom, že právě samotný dotek a následná spálenin(k)a dítě nejvíce poučila .
Spěcháte autem na nádraží (tedy opravdu spěcháte!!!), protože jste ještě doma zvedli někomu neprozíravě telefon, a to vám ukradlo pět minut z už tak napěchovaného času a díky tomu vám ujede rychlík… Dostaví se pár chvil vzteku a nadávek na neurčitou osobu, ale i sobě klidně v duchu vynadáte… Po návratu domů si pustíte rádio a tam zrovna hlásí, že „váš“ rychlík měl těžkou havárii (třeba ve Studénce). Šok? Nevěřícnost? Pláč? Štěstí? Vděčnost? Těžko říct…
Díky rutině nikdy nekontrolujete to nebo ono, ale jistý den to uděláte, jelikož vám na toto téma hlavou blýskne myšlenka a ejhle! Někomu můžete pomoci v těžké, případně obtížné chvíli… Hrdinství? Dobrý příklad? Náhoda?
Nebo připustíte, že je to dotek vyšší moci? Boží dotek, který je třeba i varováním?
Doteky jsou různé, některé jsou těžko definovatelné…
PKF
