Římskokatolická farnost Dolní Benešov

DŮLEŽITOST DŮCHODU

„Řekni mi, babičko nějakou pohádku. Maminka mi říkala, že jsi v důchodu a že máš dost času. A víš co? Nejdříve mi vysvětli, co je to ten důchod?“ – říká vnouček babičce. A tak se babička zamyslí a říká:

„Dobře tedy. Tak zkus poslouchat. Zjistila jsem, že důchod je příležitost k setkání generací v rodině.

Důchod je vhodná chvíle si připomenout, jak se jmenují moje děti a vnuci.

Důchod je krásná chvíle, během které slyším, jak mě mají mé děti a vnuci rádi.

Důchod je také chvíle pravdy, během které se dozvím, jak to mají děti a vnuci těžké, jak jsou na tom špatně a jak vždycky věděli, že jejich babička je ta nejlepší na světě…

Důchod je vzácná historická sonda do minulosti, ve které děti a vnuci uznávají, jak to dříve bylo všechno lepší a jak skvěle fungovaly ty sociální jistoty, které jsou tak v rozporu s dnešními sociálními nejistotami. Nic na tom nemění skutečnost, že ročníky narození obou generací zřetelně ukazují, jak o tom nemohou nic vědět.

Důchod je čas, během kterého si děti a vnuci oživují v paměti adresu mého trvalého bydliště nebo mého současného pobytu v tom „pro mě nejlepším zařízení pro seniory, kde mám dle jejich názoru tu nejlepší péči!“ Péči, kterou by mi fakt neuměly dát, a já jim to věřím. Mají toho moc, víš?

Co je to ještě důchod?

Důchod je pro mě příležitost si uvědomit, jak se milý vnoučku proměnil svět. Za mého dětství jsem znala jednu chudou rodinu, kde jejich děti opravdu z důvodu nouze chodily v roztrhaných šatech, všelijak vyspravovaných, ale vypraných. Byly to děti skromné a klopily oči studem. Dnes vidím, že když se staví někdo z vnuků na návštěvu také v roztrhaných a oškubaných věcech, neklopí zrak a nezdá se, že by byli chudí, možná se jim pouze rozumu nedostává. Ale musím ocenit, jak pohotově mi říkáte, že tomu vůbec nerozumím, jak je jiná doba a že je to moderní. Vidíš, kdybych nebrala důchod, ani nevím, co je moderní.

Představ si, že mi jedna pečovatelka v našem domově důchodců často říká, že obdivuje, jak chodím v tolika letech vzpřímeně. Musím přiznat, že v takové chvíli mám někdy skoro až výčitky svědomí, že můj důchod bohužel pomáhá, aby mí vnuci chodili čím dál více shrbení, jak stále koukáte do těch důležitých věcí, které hladíte svými ukazováčky. V těch chvílích se mi zdá, že důchod prostě nepomáhá, ale škodí.“

Babička se podívala a hle – vnouček spí.

Bůh mu dopřej pokojné sny a v životě vzpřímenost ducha.

PKF