Dva světy?

          Sedím v katedrále Panny Marie v Antverpách v Belgii. Je zrovna 11. září 2016. Den s tímto datem v roce 2001 smutně vstoupil do novodobých dějin nejen Spojených států, ale vlastně i celého světa. Asi víte proč…

Sedím v katedrále, kam přichází velké množství turistů a návštěvníků snad také z poloviny světa. Dle barvy pleti, ošacení a jazykových projevů, byť docela tichých, je to místo, kde vnímám i přes šum atmosféru pokojnou. Hledám místo, kde bych mohl v klidu chvíli posedět a pokusit se o modlitbu. Vždy je za co prosit a děkovat. Zde to ale není tak jednoduché. Přece jen jsem si hodně zvykl za ty roky kněžství na ticho, ať už v kostele nebo na faře. Navíc zde docela potichu, ale zřetelně a vytrvale z nenápadných reproduktorů zaznívá zpěv nějakých mnichů, kteří v tzv. Gregoriánském chorálu latinsky zpívají různé církevní skladby. Nejvíce jednotlivé části nějakého ordinaria, tedy částí mše svaté, které v rodné řeči zpíváme i my při bohoslužbách. „Pane, smiluj se, Sláva na výsostech Bohu, Věřím v Boha“ atd. Ze začátku z toho nejsem nadšen, ale s přibývajícím časem se pomalu vnořuji do těchto textů, které jsme kdysi v kněžském semináři v Olomouci také s bohoslovci zpívávali.

Vtáhlo mě to! Cítím se dobře. Když se blíží čas, kdy máme na smluveném místě sraz s bývalým hlučínským děkanem P. Martinem Šmídem, abychom pokračovali v návštěvě dalších míst tohoto zajímavého města, provází mě při odchodu z tohoto posvátného místa jakýsi smutek…

          Sedím v kulturním domě v Dolním Benešově na XXIII. Reprezentačním plese našeho města. Píše se datum 24. ledna 2020.

U stolu sedí milí hosté z partnerských Wilamowic a Rájeckých Teplic. Některé z předchozích návštěv znám, některé vidím a slyším poprvé. Je stále o čem mluvit, ale konverzace je malinko náročnější v čase, kdy hraje výborný Dolbend. Prostě hlasivky dostávají zabrat. Čemu nerozumím, na to buď kývnu, nebo se hlasitěji zeptám: „Prosím?“ Mám radost z tohoto setkání lidí, i když je to radost jiná, než v katedrále Panny Marie v Antverpách.

Jsou to vlastně dva odlišné světy, ale oba jsem dostal od Dárce k rozumnému prožívání. Pokud bych je prožíval nerozumně, budou proti sobě bojovat. Tak to je!

Jsme tělo a duše. Nerozumnost a nestřídmost z těchto dvou světů udělají nepřátele, opak je dává rozumně dohromady.

Milí farníci, přeji vám vyváženost těchto dvou „světů“.

          Bůh vám žehnej.

PKF