DVĚ JABLKA Z EXERCICIÍ
DVĚ JABLKA Z EXERCICIÍ
Exercicie neboli duchovní cvičení je čas, kdy během několika dnů můžete za pomoci moudrého přednášejícího a za pomoci vnějšího i vnitřního ticha, prožít čas v usebrání a modlitbě. Je to čas vzácný. V letošním roce jsem se přihlásil na exercicie na poutní místo Lomec v jižních Čechách. Naši farníci navštívili toto místo v květnu 2015. Je to lokalita pokojná, tichá, je obklopená jabloňovými sady, poli a lesy. Letošních podzimních cvičení se zúčastnilo asi 15 kněží, většinou z budějovické diecéze, ale i odjinud.
V areálu kláštera kongregace Šedých sester svatého Františka se v zahradě nachází kamenná socha Immaculaty – tedy Neposkvrněné Panny Marie. Podobně jako u nás v Dolním Benešově na náměstí drtí Matka Kristova nohou hlavu hada. Ten drží v tlamě za stopku jablko, tedy velmi často zobrazovaný plod, kterým si připomínáme kritický biblický příběh z počátku Bible. Ovoce lákavé na pohled, který žena vzala a nabídla i svému muži… Několikrát jsem se u sochy Panny Marie zastavil a díval se, že tato žena má hada pod nohou. Drtí ho! Bohu díky.
Jeden den jsem vyrazil na růženec po místních lesních, polních a jiných cestách. Prošel vesničkou Nestanice a vracel se k Lomci. U silnice stály jabloně, většinou staré, hodně plodů leželo na zemi, v silničním příkopu i na asfaltové krajnici a já najednou dostal takovou chuť utrhnout si jablko. Utrhnul jsem jedno. Po růženci jsem začal ukusovat. Bylo sladké. Nespěchal jsem a vychutnával kousek po kousku, až zůstal velmi pečlivě „opracovaný ohryzek“. Nepamatuji si, kdy jsem s takovou chutí a radostí snědl obyčejné jablko. Je pravda, že jsem se nemusel s nikým dělit, a také mi pak boží hlas nic nevyčetl, ani se Pán neptal: „Pavle Kuchaři, kde jsi?“ Byl jsem mu totiž blíž, než jindy. Alespoň si to myslím. Tak takhle to možná mnohdy je – sníš „jablko“, žiješ daleko od Boha a začneš se skrývat, bojíš se Ho. Naproti tomu usiluješ být Bohu blízko, a tehdy tě ani „jablko-olovnatka od cesty“ nezabije. Jsi v pokoji. Tak to vám přeji.
PKF
