DVOJKA 2020…
(pokus vidět pár dnů očima účastníků)
Pondělí: Nevím, proč musíme furt do kopce. V autobuse to bylo dobré, byla sranda, měli jsme u sebe mobil, takže to šlo. Ale teď je to furt do kopce. To nás tam nemohli zavézt? A vzadu občas zavolali „autóó“, takže jsme museli na kraj jako malé děti. Jako malé děti! Jo a jednou se ozvalo „autó“ a byl to traktor, takový ten do lesa, co myslím tahá ty kmeny…
Bydlíme U hada. Není to špatné. Je tu wi-fi, tak se to dá. Hned první den po obědě (nevím už, co to bylo za jídlo) jsme šli na svah. Jsme druhé družstvo a je nás celkem osm. Vedoucí je pan učitel. Jo a už nás není osm, ale devět. Poslali k nám Ondru, asi aby to okoukal, jak se má jezdit. Jezdíme z kopce dolů. Není to žádná sranda, protože jsou tam místa s hlínou a těm se musíte vyhnout, jinak konec… Je tu vlek „poma“, ale asi by bylo vhodné dodat po-ma-lý. Stejně na něm někteří spadli… Naše družstvo má šest kluků a tři holky. Pan učitel je fajn, nehrotí to. Ještě se kolem nás motá pan farář, ale nám to nevadí. Jednou jel na vleku s lopatou a házel mokrý sníh na místo, kde už žádný sníh nebyl – asi, aby si tam někdo nerozbil dr.ku. Večer nám vedoucí kurzu říkala, co tady můžeme a co ne. A že prý jak chceme, aby se druzí chovali k nám, máme se chovat my k nim. A nezapomenout zdravit, i když nám neodpoví.
Úterý: Budíček vyhlašovali kluci. No hrůza, jak si to užívali. Wi-fi je slabá, ale dá se to přežít. Jeden kluk ze služby utíral po snídani stoly a šlo mu to, protože za chvíli bylo přesně vidět, kde utíral a kde ne. Venku jemně mží, přesto jsme vyrazili na velký kopec dvosedačkovou lanovkou. Prvotní myšlenka – to nesjedu – se za chvíli u některých změnila na – proč to nejedeme v kuse? Inu, děláme pokroky. Večer jsme U hada za zvuků hudby hráli vyřazovanou s židlemi (aktérů, kteří si v pauze hudby musí sednout, je o jednoho víc, než počet židlí) a hra byla úspěšná, protože jsme vyřadili jednu židli úplně z provozuschopnosti. Jinak vyhrála Bára.
Středa (popeleční): Ráno dobrý, služba dobrý, na svahu dobrý, oběd dobrý… Odpoledne máme výlet, protože středeční odpoledne je polovina lyžáku a to je skoro vždycky výlet. Šli jsme kolem dřevěného kostelíka sv. Josefa a pan farář tam měl mši za paní učitelku a za malé děvčátko, které zemřelo ve Zlatých Horách. Večer jsme na Kolibě hráli hru. Nevíme, jak spí zabití, ale mnozí večer usnuli jako zabití.
Čtvrtek: Dolaďujeme své nabyté umění, protože odpoledne bude závod v obřím slalomu. Na svahu přibylo dost lyžařů, dokonce i jakási lyžařská škola z |Ostravy… Machrujou… A večer nás čeká na Kolibě diskotéka, holky už se asi těší.
A jak to šlo ve výuce lyžování konkrétním členům našeho družstva číslo dvě? Tak malé okénko do jejich lyžařského umění:
Že jízda na sněhu jde dobře Maxovi, tento růst kvality kdekdo vám zodpoví.
Jestliže na Grúni si na čelo ťukáš, podívej, jak sjíždí ze svahu Lukáš (možná v tu chvíli závistí pukáš).
Nenápadnou jízdou tento kurz začíná, důkazem toho je naše Martina. Sem tam je na svahu „chycen zajíc“, teď vidím eleganci – dech tajíc.
Ondřej je vysoký a jak vítr divoký, po zádech stékly mu snad
potu potoky, avšak jsou splněny lyžařské nároky.
Že hrdinu na svahu dělá kdejaký „puboš“, tuto teorii nepodpoří ze dvojky Luboš. Vytvořit oblouček, nebýt jak poleno, to chce znát, jak tlačit na správné koleno.
Veronika při sjíždění má obloučky ladné, nic naplat – záhy už svým lyžím vládne.
I když tu nesněží, a sněhu ubývá, přesto se na svahu docela pomějem, tvoříme partu, co stále se usmívá, taktéž i s nadějným lyžařem Matějem.
Fotbal a ping pong, badminton a lyžování, to všechno fyzičku člověka povznáší, kdo lenost z života poctivě vyhání, neztroskotá – je to tak – Tomáši?
„Bojíš se rychlosti, svírá tě panika? Nespěchej ze svahu!“ vzkazuje Erika. Pro lepší pokroky tvoříme tým, sólista na svahu – toť bez básně rým.
Co dodat závěrem? Jestliže na svahu je jízda kvapná, může se objevit zápletka trapná. Zápletka končící hromadnou nehodou, pak už se loučíme s klidem a pohodou…
Touto cestou bych také rád poděkoval vedení Skiparku Grúň, že vyšlo vstříc a na Popeleční středu zařadilo do jídelníčku výborný bezmasý oběd. Myslím si, že určitě tento krok ukázal na velkou vstřícnost personálu ke křesťanským tradicím v naší novopohanské době. A vůbec stravování během celého lyžáku je kapitola, která by si zasloužila pro personál více než pochvalu.
Poděkování patří jistě i dalším a dalším lidičkám, které tento týden činí hezkým, zajištěným a poučným.
PKF
