JAK JSEM TĚ VNÍMAL… (maminkám ke svátku)
JAK JSEM TĚ VNÍMAL…
(maminkám ke svátku)
Pro přání ke Dni matek slova hledám a nevhodných se bojím,
proti prázdným frázím a lehkomyslnosti v tuto chvíli brojím.
Možná je zrovna tato každoroční chvíle vlastně záminka,
aby připomněla se mi jasně na dobré věci vzpomínka.
Co přát ti k přehlíženému svátku mám, milá mámo,
co druhý člověk snad nezná, ale mně je to dobře známo.
Učilas mě mít úctu k lidem, i když je to momentálně složité,
tak učí evangelium, ale tak učí i tvé věty prosté či rozvité.
Jak snažila ses s dětmi svými v dětském pokoji používat růženec,
my za tvými zády se žduchajíce, v tvé tváři způsobili ruměnec.
Jak trpělivě na mé otázky při mši: „Proč se to tak vleče?“,
jsi v klidu odpovídala s úsměvem, ať už vstoje nebo vkleče.
Když nenápadně učila jsi nás, jako ekonomka prvotřídní,
abychom nebyli v životě příliš baživí a pak následně bídní.
Když už špetku rozumu jsem pobral a věci kriticky vnímal,
tys připomínala, abych nebyl unáhlený, ale klid v srdci třímal.
Když učil jsem se poznávat, jaký má být pro tebe dárek povšechný,
nakonec jsem zjistil, že nebyl pro tebe, ale vlastně pro všechny.
Když poznával jsem nešikovnost pokladní s předlouhými nehty,
pokládajíc si uvnitř otázku, zda je dáma příslušnicí šlechty?
Toto všechno je jen malý zlomek z převzácného pokladu,
abych za svého žití nedočkal se vlastní duše rozkladu.
Když snažila ses, aby tvé děti dostaly dobré vychování,
to byla tvá starost, tvá snaha, která v krámku není k mání.
Tak jaké je vlastně moje přání tobě? Moje přání je skryto v děkování.
Za to, že kdysi, teď a zítra mě posunuješ k dobrotě, ne k zlobě!
Za vše, cos mi dala, děkuji ti, maminko…
PKF
