JAK JSEM VLHČIL NITĚ
JAK JSEM VLHČIL NITĚ
To přece znáte, že když máte zrychlenou chůzi nebo dokonce nějakou dobu běžíte – třeba na autobusovou zastávku, zapotíte se. Pro někoho to není moc příjemné, jelikož máte pocit, že všichni kolem vás už nevnímají a necítí váš deodorant, toaletní vodu nebo třeba lehce nanesený parfém, ale všichni cítí váš pot. Příště si na to budete chtít dát více pozor třeba tím, že zavčas vyjdete, abyste nemuseli spěchat. Ale o tomhle nechci přemýšlet ani psát…
A toto také znáte, že když vyjdete z domu, obloha je jasná, v předpovědi počasí taktéž nic moc vlhkého nehlásili a deštník či pláštěnka přece zabírá nějaké to místo ve vašem zavazadle, proto si tyto věci nevezmete a najednou dešťová sprcha a vy jste mokří. Není to úplně příjemné a studí to. Ale ani o tomhle nechci přemýšlet ani psát…
Nebo situace, kdy jdete po chodníku a například telefonujete, což nemusí být vždycky pouze vyčerpávání volných minut, které nabízí tarif vašeho operátora, ale je to dejme tomu vyřizování důležité věci pro vás či některého člena vaší rodiny. Soustředíte se na hovor a dáváte pozor, abyste na nic nevhodného nešlápli, případně nezakopli o rozviklanou dlaždici. Je po dešti, vedle na vozovce není nic mimořádného vidět, což může potvrdit i právě projíždějící řidič osobního vozidla. Ale pneumatika tohoto auta se řídí přírodními zákony, takže když vjede do nenápadně tekoucího ani ne proudu, ale spíše „proudku“ stékající dešťové vody nebo ještě lépe hezky vlítne do vodou zakrytého výtluku v asfaltu, většinou to docela osobně poznáte na vašem oděvu, který najednou není suchý, ale mokrý a vy se v tu chvíli nezmůžete ani na to, abyste pěstí pohrozili ujíždějícímu řidiči. Ale o tomhle nechci přemýšlet ani psát…
Tohle chci prozradit. Když se někdy lacině přidávám k hloupé a nepodložené kritice, adresované na nepřítomnou osobu, která se nemůže bránit – vlhčím nitě. Když třeba ze strachu nebo ze vzteku přitakávám někomu k jeho „slovnímu průjmu“, který je zakončován adresátem – ONI (ať už oni někde nahoře nebo oni ještě výš) – vlhčím nitě. Když cítím, že k něčemu je moudřejší mlčet, ale přesto mluvím – vlhčím nitě.
Výsledkem tedy může být to, že nakonec NENECHÁM NA NĚKOM NIT SUCHOU! Je to škoda, zvláště když si uvědomím, jak na člověka působí finální stavy z výše uvedených příkladů v tomto článku.
P. Kuchař, děkan
