K boji
K BOJI
Angažujete se nějak ve veřejném životě? Ne? A proč? Máte svých starostí dost! Aha, rozumím… Byli byste ochotni sami nebo s dalšími lidmi něco vymyslet nebo připravit akci s programem pro druhé? Že ne? Proč? Nemáte čas na blbosti! Aha, rozumím… Byli byste ochotni vstoupit třeba do místní, tedy komunální politiky a pomáhat při zvelebování města nebo vesnice a života jejich obyvatel? Nevíte, ale spíše ne? Proč? Nemá to cenu, TI NAVRCHU myslí především na sebe a ne na druhé! Aha, rozumím, ale právě ty nebo vy tam můžete tím pádem vnést jiný styl, jiné smýšlení, co říkáte? Ne!! Jasně, rozumím… Chcete zůstat čistí, spravedliví a bezúhonní. Ale v jakých očích – pouze druhých lidí nebo svých vlastních nebo těch, „dívajících se shora?“.
Probíhalo pracovní setkání MAS Hlučínsko (místní akční skupina) v Kobeřicích a při pozdravu s jedním panem starostou zazněl z jeho úst dotaz: „A co fotbal?“. Usmál jsem se a dodávám: „Určitě se ozvu“. A ozval jsem se, načež byl domluven termín zápasu na jeden červnový den. Pro vysvětlenou – již několik let (od roku 2015) sehráli krátký fotbalový zápas na malém hřišti nebo ve sportovní hale kněží ostravské diecéze proti starostům Hlučínska. A letos se fotbal uskutečnil na malém hřišti v Bolaticích. V týmu starostů bývají někdy i nestarostové, tedy zaměstnanec úřadu nebo pozvaný host, jelikož ne každý starosta či starostka se může na těch pár hodin uvolnit a pomoci tak vytvořit dostatek hráčů s několika náhradníky pro střídání (no a naštěstí jsou určitě i starostové, kteří s tím malým „bolkem“ nejsou tak velcí kamarádi a tím se hodně podobají mněJ). Byl to opravdový zápas se vším všudy a k boji občas zaznělo povzbuzení nebo potlesk ze skupinky nehrajících, kam patřím i já. Výsledek? Vítěz vyhrál o dva góly.
Jsem vděčný za tuto několikaletou tradici sportovního setkání starostů a kněží. Ti prvně jmenovaní už mnohdy zakusili slasti a strasti veřejné služby lidem a mnozí neztratili odvahu ani iluze, ti druzí si váží starostovské výzvy k boji a učí se nezpyšnět při úspěchu a neztrácet odvahu při prohře (kterých bylo za těch pár let přece jen víc). Inu – kdo nic nedělá, nic nepokazí.
Bůh vám žehnej k boji mezi aktivitou a pasivitou.
PKF