Koberec
Milí farníci, tak jsme odstranili koberec, který už měl přes dvacet let (kolik roků přesně pokrýval mnohé části podlahy našeho chrámu, to víte vy – mnozí čtenáři a možná mi to i ústně prozradíte, když se kolem kostela potkáme).
Celý proces odstranění podlahové krytiny netrval více, než dvacet minut. Až pak přišla ta náročnější část, a to bylo odstraňování starých lepicích pásek, které už koberec mnohde nepřipevňovaly k dlažbě, čištění podlahy, prostě úklid. „Čichli“ jsme si k acetonu, který pomáhal odstranit stará lepidla a každý měl co dělat. Dodatečně děkuji všem, kteří přišli pomoci.
Koberec je pryč. Hurá!
A teď opatřit nový. S Farní radou jsme se shodli, že postačí běhoun uprostřed kostela mezi lavicemi (užší, než je ulička). Mnohde v kostelích to tak mají. Farář hlásí, že by měl být nový koberec na letošní biřmování. Někteří jsou zvědaví, zda to dodrží, mnohým je to jedno. Většina farníků určitě chce, abychom to v kostele měli „fajné.“
Po několika měsících se ozývají hlasy, některé přímo, některé oklikou:
„Žádný koberec by tam neměl být, dlažba je hezká sama o sobě!“
„A to budeme stát v zimě vedle lavic na dlažbě?“ (ale vždyť v lavicích je místa dost – pozn. pisatele).
„Při vytírání kolem lavic se koberec po bocích ušpiní od vlhkých hadrů, proto né běhoun, ale koberec přes celou šířku uličky!“
„Měl byste se ptát především těch, kdo kostel uklízejí, jaký mají na to názor!“
Tolik některé z vyslovených názorů. Řeknete si, že je to hloupost – tolik řečí kolem jednoho koberce.
Sám si přeji, abychom se cítili v kostele dobře i díky tomu, jaký máme interiér.
Více mi záleží, jak to máte v nitru s tou útulností, čistotou „komůrky“ a vnitřní krásou… Ale o tom se těžko diskutuje. Tam vstupuji pouze já sám a Ten, koho tam můžu pozvat. Jsem boží stvoření, tak bych měl(a) Boha zvát do toho, co je vlastně Jeho. Zkoušejme to, rád přijímá pozvání.
PKF
