MYŠ ANEB JAK JSEM PROHRÁL...
MYŠ ANEB JAK JSEM PROHRÁL...
Bojíte se myši? Vyleká vás „skoro až k smrti“, když ji někde zahlédnete, zvláště třeba na vašem pozemku nebo přímo někde ve vašem obydlí? Máte u toho husí kůži nebo vykřiknete či panicky zapištíte? Někdo možná i přesto, že není nejmladší, vyskočí na nejbližší židli. Jsou různé reakce na setkání s tímto malým tvorem…
V jedné farnosti, kde jsem sloužil, jsme se s pár mladými setkali čas od času u jedné mladé učitelky, která bydlela ve starém domě, patřícím rodině. Stará okna, staré netěsné dveře. Zařízení domu bylo starší nebo vyloženě historické, ale milou a pokojnou atmosféru bytu v patře pro návštěvu vytvářela hostitelka. Měli jsme setkání nad Písmem nebo jen tak posedět a povykládat. Všiml jsem si v koutě pohozených větších „zrnek kmínu“. Jeden z hostů (žena) zvýšeným hlasem říká: „Majko, ty tu máš myši?“ Majka se mile usmála a říká: „No, my tu tak spolu nažíváme. Ale zatím mi žádná neublížila!“ Zasmáli jsme se a smích uhladil husí kůži…
V jiné farnosti jsem jednou navštívil místní pohostinství, kde jsem si chtěl dát nějakou večeři. Po objednání něčeho teplého k snědku sedím na místě a najednou strhnu zrak vlevo, kde si to mašíruje podél zdi myš a zabočí do nejbližších dveří. Husí kůže se neptá a zaujme své místo. Jinak nic. Za chvíli přijde obsluha a po nahlášení, co bych si dal k jídlu, se nakloním a říkám potichu: „Víte, že tady máte myš?“ Obsluha nezapiští ani nevezme žádné jméno boží či svatých nadarmo, ale říká: „Tak je tady potvůrka. My o ní víme, ale neumíme ji chytit. Díky za upozornění.“ Cítím se lehce důležitý, že vím o něčem, co není úplně pozitivní. Další den nebo obden potkám důvěryhodnou osobu, a tak, aby to nikdo neslyšel, sděluji své tajemství. Důvěryhodná osoba se lehce usměje. Taky – co na to říct, že?
Po pár dnech jsem v pohostinství znovu s návštěvou. Při objednávání krmě se ke mně nakloní obsluha a tak, aby to snad má návštěva neslyšela, říká: „Pane faráři, byl tu jeden člověk, a ptal se na tu „naši“ myš, o které jste se minule zmínil.“ Kouknul na mě šibalsky až velmi lehounce pohrdavě a já neměl husí kůži, ale hanbou jsem se chtěl propadnout. Opravdu. Bylo mi trapně. Říkáte, že o nic nejde? Že je to maličkost? Snad máte pravdu, ale jde možná o hodně. Tedy alespoň z úhlu pohledu, že se nesmíme zlobit na nikoho, kdo udělal chybičku (o které nemá ani tušení), když jsme k tomu dali příčinu či podnět my sami…
Tak takhle malá myš způsobila mou vnitřní tíž! Beztak se mi pak někde z kouta pohostinství chechtala, až se za svůj myší „břuch“ popadala J.
Pán Ježíš řekl: „Vaše řeč ať je ano,ano nebo ne,ne! Co je nad to, je ze Zlého.“
My lidé si dáváme dárky o Vánocích nebo při jiných příležitostech. Dobrý Pán je v různých podobách, za různých okolností a v různých časech rozdává stále – aby nám prospívaly k vnitřnímu růstu. Souhlasíte? PKF
