Na Pankráci, v malém kostelíčku…
Na Pankráci, v malém kostelíčku…
Ne, už přesně nevím, zda to bylo v květnu 2010 nebo 2011. Ale to je nakonec jedno. Vzal jsem si na čtvrtek a pátek dva dny řádné dovolené a vyrazil do Prahy, kde jsem navštívil pár známých ještě z doby své služby na velitelství ve Staré Boleslavi. Společně jsme si zašli také na koncert do Obecního domu v Praze.
Jelikož jsem měl ve své farnosti domluvený zástup, mohl jsem si dopřát tento luxus – vyrazit v neděli na mši svatou s přáteli. Navštívili jsme kostel na Pankráci. Byli jsme v chrámu asi dvacet minut před začátkem bohoslužby, a tak zbyl i nějaký čas na rozkoukávání se po vnitřním zařízení kostela. Bylo též možné svým zrakem provázet lidi, přicházející do chrámu. Všiml jsem si, že mnozí příchozí nenamočili prsty své většinou pravé ruky do kropenky u vchodu kostela a neudělali znamení kříže. V duchu jsem si řekl, že jsou to asi citlivky, které nechtějí mít kontakt se svěcenou vodou, jíž se dotkli ostatní před nimi. No budiž. Ale další vypozorovaný jev mě docela zabolel. Totiž skoro polovina, možná až dvě třetiny příchozích, si to namířili od vchodu kostela přímo do lavic. Žádná úklona, žádné pokleknutí směrem ke svatostánku. Znovu jsem se podíval pozorněji, zda vpředu svítí tzv. věčné světlo, které nám napovídá, že Kristus je přítomen v podobě chleba. Svítilo, a to dost výrazně! „Možná jsou to pohané, kteří Eucharistii neznají“ říkám si v duchu. Jenže tito přítomní pak ve většině vstali a šli ke svatému přijímání… Nerozumím tomu.
Oblast víry a náboženského života je oblast především našeho nitra. To ale není přece důvod, abych ve společenství stejně smýšlejících a stejně věřících lidí popřel nebo nějak skrýval projev jednoho z největších tajemství katolické víry, kterým víra v přítomnost Ježíše Krista ve svátosti oltářní bezpochyby je!
Zároveň jsem si ale znovu uvědomil, že jsme velmi často vystaveni nebezpečí zevšednění, rutiny, falešné pokory či někdy až náboženského exhibicionismu, plynoucího z pokrytectví. Kéž nám tedy Bůh dopřeje uchovat si vnitřní pokoru k jeho tajemným darům a svou vírů poctivým a pravdivým způsobem kolem sebe deklarovat.
PKF
