Římskokatolická farnost Dolní Benešov

Na plese

2003 nebo 2004 – jeden z těchto roků to byl. Spíše ten druhý. Už jsem myslím nesloužil v Opavě, ale ve Staré Boleslavi. Tam mě zastihl telefonát z opavské základny logistiky, kde mě bývalý spolupracovník pozval na ples této vojenské základny. Měl se konat o víkendu, a proto jsem přislíbil, že rád přijedu. Ať mi tedy odloží vstupenku.

Dorazil jsem do lokality blízko Opavy včas, slavnostní vojenská uniforma mi tehdy ještě nebyla tak těsná, jako dnes. V chodbě kulturního domu jsem si vyzvedl u kolegy vstupenku a on mi sdělil, že sedím u stolu s pracovníky výstrojního skladu. Byl jsem rád, protože jsem se s „výstrojaři“ znal docela dobře a měl jsem u nich zázemí.

U stolu jsme se přivítali, postiskali a stále jsme měli o čem mluvit – tedy pokud nám to hlasitost hudby dovolovala…

Asi po hodině a půl od příchodu do sálu jsem pozval mužské osazenstvo stolu k baru „na štamprli“. To víte, mužská společnost to tak má. Jeden z přítomných mužů, manžel pracovnice z výstrojního skladu mě na chvíli zastavil a začal mluvit o tom, jak se mu to líbilo, že jsem k nim přišel ke stolu, s každým se pozdravil, prohodil pochvalu na adresu slušivosti slavnostních oděvů přítomných dam a tak dále… Usmál jsem se, poděkoval a odešli jsme k našemu stolu. Ples plynul dál a času i sem tam nějakých zkonzumovaných nápojů postupně přibývalo.

Asi po dvou hodinách mě výše uvedený muž k baru pozval podruhé, ale samotného. Nebránil jsem se. Koupil nápoj, poodešli jsme stranou, ťukli jsme si a on povídá: „Víte pane kaplane (tak mě oslovovali pracovníci kasáren, případně jejich známí), znal jsem také jednoho kněze, který rád s lidmi komunikoval, setkával se s nimi na různých akcích, při pozdravu se s nimi objal… a dneska je ženatý!“

Přiznávám, že v tu chvíli jsem se cítil, jakoby do vás někdo bodl ostrý nůž. Ale zezadu a pomalu. Sice pod vlivem moci destilátů, které mu asi dodaly odvahu sdělit svou zkušenost, ale po předchozích lichotivých slovech to hodně zabolelo.

Odpověděl jsem mu jediné, co mi přišlo na mysl: „Pane XY, říkáte, že jste věřící, tak vás prosím, modlete se za mě, abych nešel stejnou cestou, jako vámi zmíněný kolega.“

Vážení farníci, děkuji vám, že mě provázíte svou podporou lidskou a modlitební, abych zůstal věrný Kristu Pánu, protože „kdo stojíš, hleď abys nepadl!“

                                                                                   PKF