NĚCO MÁLO ZE ŠKOLNÍ JÍDELNY

Rád chodím do školní jídelny na hlavní škole u nás v Dolním Benešově. Je to z několika důvodů:

1.Tím, že skrze Smlouvu o vykonané práci (týkající se výuky náboženství na Červené škole a v Zábřehu) jsem součástí pedagogického sboru, a tudíž mohu odebírat stravu právě tady a také ji ve školní jídelně konzumovat. Dokonce mě při tom nikdo nehoní.

2.Tím, že stravu mohu konzumovat ve školní jídelně, odpadá jedna zásadní věc, a tou je skutečnost, že po sobě nemusím umývat nádobí (dodnes používáme v rodině a nejen tam výraz „čepaně“).

3.Tím, že po sobě nemusím umývat nádobí, mohu ve větším klidu (čepaně mě vždy znervózňovaly) sledovat komunikaci a hlavně stravovací návyky některých našich žáků, kteří přes upozornění, že dnešní polévka je výborná prožívají s velkou pravděpodobností zrovna „období bělma“ (obracejí oči v sloup).

4.Tím, že se stravuji ve školní jídelně, mám jedinečnou příležitost jednou za čas vidět v akci návštěvu z hygienické stanice, která všechno zkoumá, občas se na něco zeptá a po celou dobu své pracovní návštěvy má na sobě docela hodně zmuchlaný plášť, který by měla dostat do rukou nejdříve pradlenka a pak až pracovník hygieny.

5.Tím, že se mohu stravovat ve školní jídelně, mám možnost komunikovat s milými pracovnicemi, které se starají o výdej jídla a občas si musí na některých žácích i hlasivky procvičit.

6.Tím, že se mohu stravovat na tomto místě, odpadá mi personální starost, která by spočívala v tom sehnat rychle univerzálního člověka, kterému se ještě v nedávných letech říkalo „farní hospodyňka“.

7.Tím, že se ve školní jídelně setkáváme s tzv. cizími strávníky, se zaměstnanci školy, s personálem jídelny a se samotnými žáky, můžeme se mnohdy radovat z toho, že se umíme pozdravit a popřát dobrou chuť.

Děkuji vedení školy, personálu a také dětem, že můžeme vytvářet toto pro mě milé prostředí.

                                                                                  PKF