NENÍ BRÁNA JAKO BRÁNA

Před několika lety (myslím, že to bylo v roce 2016) proběhl jeden fotbalový zápas na malém hřišti v Bolaticích, kde se utkali kněží naší ostravské diecéze proti starostům Hlučínska. Výsledek není vůbec důležitý, zvláště proto, že starostové vyhráli 6:4, ale tehdy během zápasu nebo možná po něm kdosi z řad hrajících kněží řekl: „Ta naše branka je v tomto mimořádném svatém roce prostě otevřená jako svatá brána.“ Byl to vlastně žert, ale moc jsem se nesmál…

Nabídku jet letos do Říma, kde posledním rokem studuje bohoslovec Vojtěch Kolář, kterého za těch pár let už znáte i vy, milí farníci, jsem přijal. Přece jen tento muž, který toto město poznal více, než mnohý z nás a který je velmi slušně vybaven jazykovými znalostmi, naplánoval pobyt v papežské koleji Nepomucenum ve dnech 10. března až 14. března. Tedy pondělí až pátek. Odpadla mi tím pádem starost se sháněním nedělního zastupování v naší farnosti. Měl jsem možnost s Vojtěchem navštívit svaté brány v papežských bazilikách. Snažil jsem se na tuto cestu docela poctivě připravit i tím, že jsem ještě v pondělí 10. března zajel za zpovědníkem dát do pořádku svou nečistou duši. Musím přiznat, že to tentokrát nebylo zadarmo. Při zpáteční cestě do Benešova jsem jel místem, kde je nainstalován nově radar na měření rychlosti… Takže pár dnů po návratu z Říma jsem u brány do dvora našeho rodinného domu (mám tam stále trvalé bydliště) narazil na pošťačku, která dovezla mé mamince důchod. A ona: „Jéé, pane Kuchař, mám tady pro vás doporučený dopis.“ Ve mně hrklo a přebral jsem zásilku s modrým pruhem proti podpisu. No co už – 59 km/h v obci za 500,- Kč. To byla zatím má nejdražší zpověď.

Ale vraťme se do Říma. Lidí tam bylo hodně, protože jsem nebyl sám, kdo chtěl získat plody božího milosrdenství v podobě odpustků u svatých bran. Evidentně po tom toužili „světlokožci i tmavokožci“, lidé se zešikmenýma očima i se slunečními brýlemi, lidé mužského i ženského pohlaví, prostě opravdu mnozí. Přiznávám, že před léty mě to tak nebralo, ale s přibývajícím věkem vnímám dobrotu Boží, vyjádřenou Pánem Ježíšem Kristem v podobenství o fíkovníku, který měl být poražen a odstraněn z vinice pro absenci plodů a následnou přímluvu vinaře: „Nech ho tu ještě tento rok, okopám ho a pohnojím, snad pak plody přinese“ – jako důležitou výzvu či výstrahu. Odpustky jsou prostě boží podanou rukou. Fajront!

P. Pavel Kuchař, farář