NESEPNU RUCE

Z nedávné historie:

Vstupuji do třídy a trochu se lekám. Přes celou místnost jsou nataženy černé provázky, které mají asi znázorňovat pavučinu. Na ní jsou zavěšeny nebo připevněny siluety netopýrů, pavouků, jsou zde hojně zastoupeny lebky a kostlivci. Na tabuli číhá opravdu veliký černý pavouk, který naštěstí není živý. Přemýšlím, jaký tematický okruh asi děti s vyučujícím probírají, když mají nad hlavami takovéto výjevy. Že by "dušičky"? Nevím. Ale i přesto začnu vyučovat svoji látku. Děti jsou celkem v klidu, asi si zvykly na potemnělou atmosféru třídy.

Také ještě z nedávné historie až po současnost:

Přijali jsme do služby ministrantů šest nových chlapců (jeden v Zábřehu a pět v Benešově). Mám velikou radost, protože je to mimo jiné i oživení liturgie a je zajímavé sledovat, jak se noví ministranti stávají pomalu více a více zkušenými. A pak je tady pro mě ještě jeden nenápadný moment, který je "pohlazením po duši". Někteří chlapci mají během mše svaté sepnuté ruce, skoro jako andělé na obrazech a biblických výjevech. Dokonce mě to nutí mít více sepnuté ruce tak, jako oni. Vždyť to k liturgii patří. Je to přece prosebné gesto.

A co vy, milí farníci, sepnuli byste také ruce při posvátné liturgii? Překonali byste ostych nebo strach z toho, aby si soused v lavici nebo ob lavici nemyslel, že jste fanatik? Nebo si v duchu říkáte, že na tom vůbec nezáleží? A jako svobodný a hrdý člověk byste přece před nikým nesepnuli ruce?

Vzpomínám na mladého, hrdého muže, kterému otec koupil auto a on ten vůz lehce naboural. Nechtěl, aby se to otec dověděl, proto sám zajel do servisu, kde mu ale řekli, že by musel delší dobu čekat, což on odmítl. A pak z kapsy vytáhl obálku, za což mu vedoucí vynadal (asi hrdý a neúplatný vedoucí) a teprve potom přišly na řadu sepnuté ruce. Jak to dopadlo? Můžete hádat.

Nebo řidiči možná zažili situaci, kdy stopařka před blížícím se vozidlem náhle sepnul/a ruce...

Prostě sepnuté ruce jsou prosebné gesto, které má ukázat, že potřebuji např. pomoc. Proto děkuji novým ministrantíkům, že mi pomáhají objevit už někdy skoro zapomenuté věci a gesta.

PKF