Nesu kříž ulicí…
Nesu kříž ulicí…
Chodíte někdy po chodníku v našem městě? Ano? Jo, že je to trošku hloupá otázka… Já vím, ale přesto bych pokračoval. Jdete jen tak s prázdnýma rukama nebo třeba nesete nějakou tašku či jiný předmět? Ano? Jasně, rozumím, že taška nemá nožičky a někdo ji musí nést… Když nesete například sami nebo s někým větší krabici s novou televizí či jiného „pomocníka“ pro vaši domácnost, přejete si být co nejdříve doma ať už z důvodu, že krabice se pronese či aby sousedi nekoukali, co to zase máte? Aha, je vám to jedno. Ať se každý koukne, však neděláte nic nezákonného!
A umíte si představit, že nesete po chodníku dřevěný kříž s Kristovým tělem a ten kříž má na výšku asi 80 centimetrů? Běžně takovýto předmět nenosíme po chodníku. Když pomineme křížek, který třeba nosí někdo na řetízku z ušlechtilého kovu na svém hrdle a význam tohoto křížku je spíše v oblasti zdobení, než křesťanského symbolu, většinou jiný křížek na lidech nevidíme. Ještě náušnice mají někdy tvar tohoto znamení spásy (záchrany). Ale velký kříž jako ten výše uvedený – takový běžně nenosíme. Ale představte si, že jej musíte nést z místa A do místa B. Zakryli byste jej kouskem látky nebo papírem? Použili byste pro jeho dopravu raději automobil? V případě nezakrytého velkého kříže šli byste rychle a se sklopenou hlavou, ať vás projíždějící řidiči a jejich spolujezdci nepozorují – kdože je to ten „fundamentalista“ nesoucí takový velký kříž? Anebo byste se naopak hrdě podívali do těch tázavých tváří za sklem automobilových okének? A pak ještě byste proklouzli kolem restauračních hostů, sedících venku a dívajících se, co to vlastně nesete…
Promiňte, že vás takto „zkouším“. Jistě, že je to vaše věc a ani nesení kříže přece není nezákonné. A k tomu jsem ještě zapomněl na ty, kdo by během cesty, kdy nesou takovýto kříž, v duchu komunikovali s tím, který je na tom kříži připevněn. ON je vám totiž v takových chvílích jakoby bližší, ale to asi víte…
„Pane Ježíši Kriste, žehnej mi a posiluj mě, abych znamení kříže měl(a) v úctě a dokázal(a) jej v životě nést. Vzkříšení mrtvých ať je pro mě jistotou života tak, jako Ty jsi řekl apoštolu Tomášovi, ať vloží svůj prst do Tvých ran, na kterých jsem se někdy také „podepsal(a)“.
Přeji Vám milí farníci vírou prožité Velikonoce.
PKF
