Plakátek
PLAKÁTEK
Už ani přesně nevím, co bylo hlavním důvodem mé krátké návštěvy u kolegy kněze, ale to není asi podstatné. U něj v kanceláři jsem zahlédl na pracovním stole plakátek, oznamující, že tehdy a tehdy v tolik a tolik se bude konat u nich v kostele koncert. Zaujalo mě to, a proto jsem požádal o jednu kopii plakátku. Rád bych tento koncert nabídl v ohláškách i našim farníkům. A tak se i stalo. Tři neděle po sobě jsem pozvání na koncert oznamoval, protože to není zakázané. A nedělní odpoledne nemají přece všichni naplněné grilováním či vyleháváním v nebo u bazénu. Tak třeba někdo zvolí variantu poslechu varhanní hry.
To nedělní odpoledne se nasbíralo poměrně dost lidí. Logické je, že jsem spoustu přítomných vůbec neznal, přece jen se koncert konal v jiné lokalitě. Přesto jsem zahlédl i několik farníků od nás. Rozhodnutí – kam se posadit – bylo vyřešeno velmi rychle, protože jsem zahlédl v jedné lavici známou osobu. Po letmém kývnutí hlavou, které znamenalo něco mezi „ahoj“ a tady je místo volné, jsem neváhal a usedl. Před námi seděly tři dámy spíše vyššího než středního věku a ty byly „velkým zpestřením“ doby čekání na zahájení koncertu. Stále totiž jedna přes druhou docela hlasitě vykládaly o nejrůznějších banalitách a nepodstatných věcech, které si asi nestihly před vstupem do kostela sdělit a tady v tom tichu se přece tak dobře vykládá…
Zvažoval jsem, zda zasyčet to klasické „Pssst“ nebo si jít sednout jinde, ale nakonec na stejném místě k syčení nedošlo. Vpředu před lavicemi uprostřed kostela stálo promítací plátno, které de facto zakrývalo oltář a od vzdálenějších lavic bránilo i pohledu na svatostánek. Stalo se vizuální dominantou koncertu. No budiž. Koncert začal tím, že vedle promítacího plátna se postavil muž v černém (nebyl to kněz) a začal hovořit. Jelikož neměl mikrofon a jeho hlas nebyl nějak zásadně silný, mnohá slova jsme si mohli pouze domýšlet nebo raději nedomýšlet. Byl to hostující varhaník a jako laik sděluji, že to byl varhanní mistr. Na závěr koncertu během potlesku přistoupil k amboně (místo pro čtení biblických textů
a kázání) zdejší duchovní správce, poděkoval mistrovi a popřál nám krásné odpoledne.
Co sdělit závěrem? Všechno bylo pěkné, hezké nebo krásné, ale v chrámovém prostoru mohla snad zaznít alespoň drobným slovem zmínka o tom, že Bůh je tam s námi…
Cože? Říkáte, že On tam byl s námi skrze tu varhanní hudbu? Aha, to mě nenapadlo. Promiňte.
PKF
