POD OŘECHEM

Když mi poprvé duchovní správce z Velké Polomi, která je jednou z farností našeho Hlučínského děkanátu, sdělil, že chystá tzv. Duchovní obnovu na státní svátek a slavnost svatého Václava 28. září, řekl jsem si v duchu, že lidé v našem kraji využívají takovéto sváteční dny především k práci, které je vždycky dost. A jestli vůbec do Polomi alespoň pár lidí přijde nebo přijede. Ale já bych určitě přijet chtěl. Obnovu povede slovenský kněz P. Marián Kufa, a to tam nesmím chybět. To bude kvalita…

Informaci o obnově jsme dali na naše webové stránky a vyhlásili tuto akci v ohláškách. Toť vše.

No a ve čtvrtek 28. září jsme před devátou dopolední vyjeli. Organizátoři z řad místních dobrovolných hasičů nás nasměrovali v blízkosti farního kostela sv. Václava na zatravněné odstavné parkoviště, kde bylo ještě hodně volného místa. V kostele už bylo docela plno, lavičky a židle byly rozestavěny i venku v blízkosti hlavního vchodu společně s několika reproduktory, aby bylo slyšet i tady.

V půl desáté začala mše svatá, kterou sloužil slovenský kněz o. Marián. U oltáře bylo ještě několik kněží z okolí. Přiznávám, že jsem dychtivě poslouchal každé slovo, které host pronesl. A bylo těch slov dost. Dokonce se stalo, že při delším kázání, shodou okolností při myšlence vztahů k tchyni, se ke kazateli přiblížil místní pan farář a tiše mu něco pošeptal. Pater Marián se usmál na lidi a řekl: „No nic, musím skončit, zrovna když mluvím o tchyni“. Byla to jedna z chvilek, kdy se lidé v kostele upřímně zasmáli a mše svatá pokračovala dále. Po ní byla možnost tiché adorace před vystavenou Nejsvětější svátostí, případně občerstvení, které zajišťovali místní skauti. Součástí odpoledního programu byla i přednáška, na které lidé zůstávali stále v hojném počtu.

Nás kněze místní farář požádal, abychom během svačinové pauzy a dále během přednášky nabídli zpovědní služby na zatravněném farním dvoře. Zde na několika místech byly přistaveny vždy dvě židle, z nichž jedna byla pro zpovědníka a druhá pro tzv. penitenta, tedy hříšníka, který se chce smířit s Bohem touto svátostnou cestou. To byl pro mě silný zážitek, který jsem kdysi zažil např. v Medugorje v západní Hercegovině nebo jinde při nějaké velké náboženské akci. A lidé přicházeli a otevírali svá srdce Lékaři duší.

Uprostřed farního dvora stojí ve Velké Polomi veliký ořešák. Duchovní správce nás požádal, abychom si židle případně upravili a posunuli tak, aby

na nikoho nespadl skoro zralý ořech. Tak jsme se tomu zasmáli a vyrazili na svá místa. A opravdu občas se stalo, že když dvorem zavanul byť jen slabší větřík, ořechy začaly padat k zemi – kde také jinak by padaly.

A tak jsem si řekl, že možná by třeba mně nebo i někomu jinému občas prospělo, kdyby nám na hlavě přistál takový tvrdý plod – třeba by nám něco „docvaklo nebo se nám rozsvítilo“ jak Bůh chce být každému z nás blízko a my stále někam nebo k něčemu před ním utíkáme. A na závěr se musím ještě přiznat, že v několika chvilkách, kdy jsem zrovna nikoho nezpovídal, vyzkoušel jsem si kvalitu ořechových jader, ke kterým jsem se dostal rozbitím ořechové slupky pěstí o dřevo přistavené židle. Povedlo se mi to asi osmkrát. Pochoutka.

Dobrý Bože, děkuji ti za kněze Mariána Kufu a za to, žes mnohé z nás tímto „velkopolomským“ počinem tak krásně povzbudil. Amen.

PKF